Fejetony

Sem tam vytrhnu plevelnou rostlinu, odklízím kousky rozsypaných cihel, které ještě loni tvořily jednu ze stěn bylinkového záhonu. Přisypávám zeminu a poslouchám hrdličky, jak se hádají (anebo cukrují?) na vysokých stromech v sousedovic zahradě...

V Kremlu panovala mrazivá nálada. „Co nám to ten z /.../ syn dělá?“ zlobil se Vladimir Vladimirovič, „já ho chytnu a pověsím za /.../!“ A vzteklým, leč přesně mířeným karatistickým úderem odsekl rožek stolu. „My jsme mu pomohli do Bílého domu, nasadili nejlepší hackery, vybrali a nenápadně rozšířili maily té suky Clintonové, a on, – /.../ jeho matku! – nám málem rozstřílí naše letadla!“ A Dmitrij Anatoljevič, který seděl naproti, jen souhlasně přikyvoval, ale raději si odsedl kousek dál od stolu: „Ano, ano, jen hodiny nás dělily od přímé konfrontace USA versus Rusko!“ Vladimir Vladimirovič se opravdu zlobil: „Tak on nám tu přímou linku v Sýrii využije k tomu, abychom museli rychle odvážet naši techniku a utíkat před těmi jeho Tomagávky jako malí kluci? Tak to ne! Ruším linku s okamžitou platností!“

Jsme banánová republika, jen banány v sadech žádné. Ten, kdo by měl, z podstaty svého úřadu, být příkladem mravnosti a slušného chování, se snaží urazit člověka, kterého považuje za svého politického oponenta. Odchází ze sálu během vystoupení hosta. Na záběrech krásná kamna a štuk na zdech, odkaz doby Habsburků, prezident mávající holí, odkaz pravěku...

A pan doktor se pouští dokonce do „exegeze“, ale nedodržuje základní pravidlo, že je nutno uvést, kde se údajné (jím silně zkreslené) texty v Písmu nacházejí, a přesně je citovat. To by se mu však k těmto jeho tvrzením nepodařilo nalézt...