Trávili jsme tehdy s manželkou dovolenou na chalupě na venkově. Tentokrát však v určité nervozitě, protože naše nejstarší dcera čekala narození prvního dítěte. Mobily ještě nebyly a telefon byl nejblíže u našich známých v několik kilometrů vzdálené vesnici...
Vůdce je vůdce:
není to úředník
spořádaného státu;
slečny v něm cítí svůdce
a malé děti tátu...
Pročpak se o ní mluví?
Chystá se k nové dráze?
Například na upírku v kině?
Ne! Chce být velvyslankyně.
Konkrétně v Praze...
V městečku už stojí před kostelem Svatá rodina s ovečkami, dva stromy čekají na rozsvícení. Naše děti se nemůžou dočkat. Markéta se modlila, aby svatý Martin přijel na bílém koni – a on přijel. Tahle malá holka se nebojí být ve svých prosbách konkrétní...
Pan Forejt dostal zadání,
důvod to hodný k zoufání.
Zavolat musel spíš,
než podstatu věci zvíš.
