Fejetony

Autobus byl plný lidí,

tak jak se to zřídka vidí,

namačkáni, dámy, páni...

Řidič už vzdal vybírání

peněz, lístky nevydával,

takový byl v pátek nával...

Jaký je rým na slovo Kapsch?

Pššš!

Čas letí vpřed, jen se míhá

– a ministerstvo nestíhá

výběrová mít řízení,

tak jiná cesta není

než Kapsch,

zase ten Kapsch...

Pššš!

Úřad má prý svázané ruce –

že by snad přece korupce?

Pššš!

Že byl čas nejeden rok?

A co na to ministr Ťok?

Pšš!

Hurá, jsou prázdniny... Štěstí je mít děti, se kterými (už) můžete chodit do kina. Jak jsme byli nedočkaví, s nejstarším synem jsme začátek „přepálili“ a dvakrát to skončilo nezdarem. Byli jsme nezkušení, ale teď už víme, že emoce a napětí dosahují v dnešní filmové tvorbě pro děti často obrovských rozměrů. Děj je zašmodrchaný. A tak odcházíte z kinosálu v půlce filmu s plačícím dítětem, které přestalo věřit, že všechno dobře dopadne... 

Vyjí psíci vstříc měsíci,

nešetříce přitom plíci.

Stejně tak i v koalici

rvou se spolu jako psíci.

Ze začátku kamarádi,

už nemají se vůbec rádi.

Rozpadne se vláda hned?

Kdepak! Všichni chtějí vládnout dál,

každý jako by se bál

zůstat mimo kabinet...