Uprchlíci, uprchlíci,

každý k tomu má co říci,

(vůbec není po krizi,

to téma z debat nemizí):

vzdělanec i pitomec

i Tomio Japonec.

(A nejvíc do hloubky

jdou slova Otto Chaloupky!)

Kdo bližnímu „Ne“ dnes říká,

sám se změní v uprchlíka

(i když dnes tomu nevěří)

až nad Evropou se sešeří...

A lala a lala a lala lala lalala

Jak má Slávek prachy dát
a prachy dát
a prachy dát,
hned se začne vymlouvat,
že nemá a že nedá a že je o ně zle!

„Naberu si úvěrů
a úvěrů
a úvěrů,
však na Altnera se vykašlu,
na mou věru vykašlu!

Něco za cibuli, něco za křen,
něco věřitelům, něco zapřem!
Co pro nás soudní pravomoc
a pravomoc a pravomoc,
když my přece máme moc,
když my máme moc?

Když sociální demokrat
a demokrat a demokrat
má přece taky prachy rád,
má prachy rád?“

A lala a lala a lala lala lalala

Fejeton už jsem nenapsala dlouho. Minule jsem se tu holedbala, jak je střední věk prima, žádný problém, paráda, pohoda. Ale to zapomínání jmen. Ta doba, než přiřadím další nový obličej k okamžiku, kdy jsem se s jeho nositelem potkala. Udělali mi teď ale radost v naší dětské knihovně. Možná že mysleli spíš na teenagery, že když je plno u počítačů, ať se válejí s komiksem na pohovce, ať! Já si stejně budu dál přát, aby to byla koupě pro unavené rodiče. Představte si tu idylu. Nejmladší dítě zůstalo doma s hlídací slečnou, dvě starší se v knihovně rozběhly k regálům. Holčička si listuje v knížkách s růžovými obaly – o princeznách, chlapec čte Čtyřlístky, maminka (na pohovce) se může nerušeně začíst do biografie Sidonie Nádherná a konec střední Evropy, kterou si přinesla s sebou....

Číst dál...

Vždycky mi totiž připadalo, že církevní rok začíná nikoli Vánoci, nýbrž Velikonoci. Po dramatu všech dramat, které jsme znovu prožili od čtvrtka do neděle, a téměř nahé člověčí člověckosti o Červeném pondělí se člověk dívá se do diáře, jak nejlépe uspořádat veškeré povinnosti všedního dne....

Číst dál...