Tak zítra zase k volbám.

Tentokrát krajským.

Co jsem to napsal – ZASE k volbám? Volby už nám převelice moc zevšedněly. Třicátníci, ani pětatřicátníci, o mladších nemluvě, si už ani nedovedou představit ten opojný, radostný pocit, když jsme poprvé zažívali něco, o čem jsme si mysleli, že, na rozdíl od lidí na Západě, to nikdy nezažijeme: volby, ve kterých jsme skutečně o něčem rozhodovali, náš hlas něco znamenal – a mohli jsme si vybírat z vícera kandidátních listin. Nebyl to strach, že si zničíme všechny životní příležitosti, když bychom k volbám nešli, jediný lístek s jedinou kandidátkou do uren nevhodili, nebo, nikoho z mých kolegů v práci to ani nenapadlo, abychom na okamžik zašli za plentu, průsvitnou plentu v rohu místnosti – to by bylo vnímáno jako provokace, i když bychom za plentou nic neškrtali a nezměněný jediný lístek pak do urny zahodili…

Ten pocit ponížení při každých takovýchto „volbách“ si i dnes velice přesně vybavuji.

Ale i v demokracii zažívám trochu podobný pocit hrůzy & ponížení – ne stejný, jenom podobný a ne totální, jenom částečný. Jsou to pocity hnusu z volební agitace SPD, ale, byť v menší míře, i z agitace ANO & dalších, menších opozičních subjektů.

Celostátní slogan hnutí ANO „VRÁTÍME VÁM, CO VÁM VLÁDA VZALA“ (nepochybně z krajských rozpočtů, že, jde přece o krajské volby) má u nás na Jižní Moravě zvlášť pikantní příchuť, když je plakátované s tváří Ivany Solařové, proslulé svojí sprostotou a skandály ve Znojmě.

Ale vrcholem agitace je samozřejmě plakát okamurovců s heslem „Vládo promiň, ale my věříme v rodinu, PRÁCI, NÁROD a Panenku Marii“ a s blonďatou (ryze árijskou) rodinou, kde však pohříchu otec má, dá se to poznat, na jedné ruce šest prstů a vůbec má tu ruku jaksi podivně zformovanou a drží na ní jedno ze tří rozkošných, blonďatých (ryze árijských) děťátek tak nešťastně, že nebohé dítě musí co nevidět spadnout a natlouct si – zdá se, že i sama umělá inteligence, která tento plakát na rozkaz SPD vytvořila, už to nemůže vydržet a úsilí SPD nenápadně sabotuje… Myslí Okamura, že katolíci jsou lidé úplně bez rozumu? Nepochybně myslí.

Ale abych zůstal doma na Jižní Moravě. Šampionem v drzosti je v letošních krajských volbách skutečně všemocný muž, starosta Brna-Líšně Břetislav Štefan. Ten dokáže, až bude zvolen, o čemž sám jistě nepochybuje, vyřešit z krajské úrovně a s krajským rozpočtem úplně všechno, dokonce i to, aby se do vlaků vrátili průvodčí (proč?), „postará se o to“; a je „PROTI privatizaci nemocnic“, „postará se o to“, aby k ní nedošlo, i když nevíme o žádné vládní ani opoziční straně, která by nemocnice privatizovat chtěla. To slib, že se „postará o to“, aby vzniklo „1000 nových míst v domovech pro seniory“, už je úplná maličkost… Myslí si Břetislav Štefan, že jihomoravští voliči jsou lidé bez rozumu? Pravděpodobně ano...

Ne, pojďme k volbám (i když máme po povodních třebas docela jiné vážné starosti).

A volme s rozumem. Jak jinak.