Tak – po volbách jako po výprasku.
Hnutí ANO vyhrálo. Víc než – podle vlastních slov jeho lídrů, a já jim tohle věřím – prý samo očekávalo. Aňáci byli první v deseti krajích ze třinácti a zatímco ve svých obvyklých, chudých regionech (Karlovarsko, Ústecko, severní Morava, Slezsko) vítězili impozantně, ale očekávatelně, překvapila jejich výhra v bohatém Středočeském kraji. Nebo že by střední Čechy nebyly až tak bohaté a spokojené? Vítězství ve středních Čechách – za něž po volbách tolik chválil Karla Havlíčka, který sice nekandidoval na hejtmana a otevřeně říkal, že svoji úlohu nevidí v krajské politice, ale vedl kampaň – Andreje Babiše také nejvíc potěšilo, i když větší úspěchy měl jinde. ANO vyhrálo ve všech okresech Středočeského kraje, s výjimkou dvou: Praha-východ a Praha-západ, tedy území bezprostředně přiléhajícího ku Praze, které je de facto už součástí hlavního města, kde mají své domy skutečně bohatí Pražané. (Paradoxně i sám Andrej Babiš.)
A na druhé straně nejvíc Babiše mrzela, jak se zdá, jižní Morava, kde se vítězství jasně přehouplo ve prospěch koalice Spolu a jejího hlavního představitele lidovce Jana Grolicha. Grolich také byl snad největším cílem osobních útoků ze strany Andreje Babiše, což jihomoravský lídr komentoval slovy, že tyto útoky mu ve výsledku spíše pomohly…
Členové vlády se z výsledků krajských voleb – které jasně naznačují, jak asi dopadnou příští rok volby do Poslanecké sněmovny – pobírali postupně; mluvili o potřebě lepší komunikace s občany, někteří, jako Vít Rakušan, použili i slovo prohra... Předseda ODS Petr Fiala volby shrnul mezitím už často citovaným výrokem: „Nebyl to ani úspěch, ani fatální neúspěch.“ A odpovědi na vcelku logický novinářský dotaz, že když tedy víme, co to pro ODS nebylo, tak co to tedy bylo, se vyhnul: slovo neúspěch bez přívlastku vyslovit nechtěl (jak daleko je tato hra od pověstného Klausova novotvaru „nevýhra“?).
Skutečně fatální je ovšem prohra pirátů; v jejich hlavním stanu panovalo, podle slov reportérky televize Nova, po volbách „ticho a smutek“. Piráti za tři roky ve vládě předvedli (s výjimkou ministra zahraničí Jana Lipavského), že toho moc nedovedou a do exekutivy nepatří. Je to především strana ideologická, kdy jediná technická disciplína, ve které se dobře orientují, je sociální inženýrství. Tenkrát, při jejich radostném a mládím zářícím vstupu do politiky, jsem jim fandil – ale byla to z mé strany naivita a přání otcem myšlenky… A dnes mám radost, že splaskli jako balónek – balónek vybledlý, v duhových barvách. Ze 13 krajů budou mít zastupitele jen v jednom a všude jinde byli zpravidla sice první, ale první za pětiprocentní hranicí pro vstup do zastupitelstva – 4 procenta a nějaké desetinky; vidím v tom řízení Boží a vyslyšení modliteb – vysílaných dobrými lidmi ani ne za neúspěch pirátů, ale prostě za vlast.
Nad jejich porážkou mě napadá jedno staré německé přísloví: Dummheit und Stolz wachsen auf einem Holz: tedy něco jako že blbost a pýcha jsou rodné sestry – blbá však nebyla vcelku docela úspěšná lídryně českých komunistů Kateřina Konečná, když její strana nikde nekandidovala sama, ale všude sice viditelná – ale přesto zabalená do nějaké koalice; tímto postupem se neztratí pevné jádro vlastní strany – ale získají se i voliči, kteří by jinak pro „chemicky čistý“ komunismus nehlasovali. Ale nejen komunisti, i jiné strany, tentokrát velké partaje na pravé straně spektra, balancující na pětiprocentní hraně, šly do boje s podobnou taktikou a raději než ve svém vlastním tričku se na veřejnosti ukazovaly v nějakém koaličním kabátě... To piráti, pyšní na to, že jsou piráti, kandidovali všude jenom jako piráti, bez koalice – a dopadli, jak dopadli…
Petr Fiala, když hodnotil výsledek ODS, mohl poukazovat na triumf ODS v Jihočeském kraji: jenže tamní lídr Martin Kuba otevřeně prohlásil, že jeho volební triumf (bude moci vládnout sám, bez koaličního partnera) není třeba interpretovat tak, že celostátní ODS zvítězila v jižních Čechách, ale že v jižních Čechách zvítězil tým, který dal dohromady on. A tak to skutečně bylo. Jihočeši nevolili především ODS, nýbrž Martina Kubu. Ten se od své strany distancoval, jak mohl, před volbami, kdy značku ODS „zapomínal“ uvést na svých plakátech, tak hlavně po volbách.
Myslím, že letošní krajské volby potvrdily, že rozhodující není ani značka, ani program, nýbrž osobnost. Ve volbách lidé svěřují kus svého osudu do něčích rukou – a chtějí vědět, do jakých rukou, a nejraději volí někoho, koho znají, komu osobně důvěřují. To je důvod vítězství Martina Kuby, Jana Grolicha i Martina Půty v Libereckém kraji.
Ale též hlavní důvod úspěchu hnutí Andreje Babiše.
Člověk nemusí vždycky důvěřovat tomu pravému. Kolikrát už lidé důvěřovali někomu, kdo jim pak přinesl neštěstí!