Krajské volby ve Středočeském kraji vyhrálo se ziskem pětadvaceti mandátů hnutí ANO 2011. Dvacet mandátů získalo hnutí STAN, třináct koalice SPOLU a čtyři, resp. tři mandáty koaliční kandidátky vedené SPD a komunistickou stranou. Po infarktovém finále sčítání, kdy doslova po setinkách rostla podpora STAN a SPOLU, dosáhla tato uskupení v součtu na nejtěsnější většinu třiceti tří mandátů v krajském zastupitelstvu. Hnutí ANO 2011, přes poměrně přesvědčivé vítězství, tak na rozdíl od většiny krajů nezískalo ve Středočeském kraji dominantní vyjednávací pozici. Tím ovšem není řečeno, jak se mylně domnívá současná hejtmanka Petra Pecková, že z pozice vítěze voleb nemůže do jednání o vedení kraje zásadně vstoupit. Uvažování paní hejtmanky je vůbec vzorovou ukázkou toho, kam lze dojít při tvrdošíjném zastávání stanovisek, která nereflektují povolební realitu.
Paní hejtmanka v rozhovoru pro časopis ECHO sebevědomě prohlašuje, že středočeští voliči jasně vyjádřili vůli, že má ve funkci hejtmanky setrvat. Dovozuje to patrně z faktu, že strany současné vládní koalice získaly těsnou většinu. Je tomu ale skutečně tak? Přes 33 % voličů pravděpodobně chtělo za hejtmana lídra kandidátky ANO Tomáše Helebranta. A kde je prosím psáno, že všichni voliči koalice SPOLU, kterých bylo přes 17 %, budou Janu Skopečkovi vyčítat, když kývne na taktickou a zároveň velkorysou nabídku hnutí ANO 2011 a stane se středočeským hejtmanem? A že by voliči koalic vedených SPD a komunisty toužili mít paní Peckovou za hejtmanku?
Paní hejtmanka dále principiálně odmítá jakoukoli možnost povolební spolupráce s ANO 2011. Je to logické, protože těžištěm středočeské volební kampaně STAN bylo právě vymezení se vůči tomuto hnutí. Otázkou je, zda si tím už dopředu Starostové a nezávislí zbytečně nezúžili prostor pro povolební vyjednávání. V řadě krajů nyní STAN vyjednává o koaliční spolupráci s ANO 2011 v rozumné snaze podílet se na vedení kraje a nevehnat vítězné ANO do spolupráce s SPD a komunisty. Je skutečně středočeská reprezentace ANO tak toxická, že se s ní bavit nedá, a pokud tak Jan Skopeček za koalici SPOLU činí, je z něj rázem kazisvět a zrádce koaličního souručenství? Po letošních krajských, ale i senátních volbách je zřejmé, že sanitární koridor (něco na způsob postoje ostatních stran v Německu k sílící Alternative für Deutschland) vůči hnutí ANO se v realitě České republiky vytvořit nepodaří a národněfrontovní mentalitu koalice musí vystřídat realističtější scénáře.

A na závěr několik zajímavých faktů o našem kraji, nejlidnatějším v České republice:

Demografická exploze
Středočeský kraj měl v době svého vzniku 1. ledna 2000 něco málo přes 1,1 milionu obyvatel. K 1. lednu 2024 bydlelo ve Středočeském kraji 1,456 mil. obyvatel (13,36 % populace celé ČR). Podle demografické studie, kterou si Středočeský kraj nechal zpracovat, by se dynamika růstu počtu obyvatel sice měla v dalších letech zpomalit, přesto by podle střední varianty prognózy mělo v roce 2050 v kraji žít 1,66 mil. obyvatel. To by bylo 15,53 % z celkového odhadovaného počtu obyvatel republiky, tedy téměř každý šestý obyvatel ČR by měl trvalé bydliště na území Středočeského kraje. Protože podle demografických studií mezi lety 2024 a 2050 obyvatel ČR přibližně o dvě stě deset tisíc ubude, poroste Středočeský kraj na úkor těch krajů, kde je demografická situace opačná. Od svého vzniku do současnosti vzrostl počet obyvatel kraje o 31 % a do roku 2050 má celkově vzrůst téměř o 50 %. Tyto statistické údaje ovšem nic neříkají o tom, kolik rezidentů žije v tomto kraji v nájemní či podnájemním vztahu bez toho, že by se přihlásili k trvalému pobytu. Podle některých odhadů se jedná o statisíce osob.

Nesourodý slepenec
Charakteristiky dvanácti okresů Středočeského kraje se zásadně liší. Okresy Praha-východ a Praha-západ se prakticky neliší od Prahy. Okrajové okresy Rakovník, Benešov, částečně i Příbram a Mělník připomínají přilehlé vnitřní periferie sousedících krajů. Okresy Mladá Boleslav, Kladno a Kolín jsou průmyslovými centry s vlastní dynamikou. A zbývajících pět okresů se pohybuje někde mezi tím. Přirozeným centrem kraje je Praha, která ke kraji nepatří, cestování na druhý konec onoho krajského prstence obepínajícího hlavní město vydá na celodenní výlet. Už proto se nelze na sídle krajského úřadu mimo Prahu dohodnout, a aniž bych dělal nějaký průzkum, odhaduji, že velká část zaměstnanců tohoto úřadu jsou obyvatelé Prahy.

Málo peněz a hodně muziky
Při stanovování klíče pro rozdělování prostředků z rozpočtového určení daní pro jednotlivé kraje přišel Středočeský kraj zkrátka. Náporu na dopravní infrastrukturu (všechny cesty vedou do Prahy), ale také školství a další klíčové oblasti v gesci kraje může podfinancovaný kraj čelit jen obtížně. Šance na vyjednání změny rozpočtového klíče je přitom takřka nulová, žádný kraj se svého dílu koláče dobrovolně nevzdá. (Přestože například maličký kraj Vysočina generuje miliardové přebytky a jen na účtech krachující ruské Sberbank měl deponováno 2,4 miliardy korun. O stamiliardových přebytcích na účtech hlavního města Prahy ani nemluvě.)