Odvolání Ivana Bartoše aneb – jak se Petr Fiala rozhodl zachránit piráty...

Pirátská strana – vzpomene si na to ještě někdo? v komentářích se to neobjevuje – vstoupili do politiky s heslem „Pusťte nás na ně“ a s tím, že nechtějí vládnout, jen ze sněmovny kontrolovat moc; jezdili s volebním autobusem, na kterém měli vymalovány vtipné karikatury rozličných vládních činitelů a jejich kauz – jaká by asi byla karikatura Bartošova zpackaného digitálního stavebního řízení?

Ale moc pirátstvu zachutnala a Ivan Bartoš se drží v čele strany nekonečnou manipulací se stanovami: neodstoupím, ale (když už to musí být), dám svoji předsednickou funkci k dispozici – to znamená, že odstoupím nebo neodstoupím až podle výsledku hlasování všeho pirátstva, kteréžto hlasování bude až za měsíc a mezitím ve funkci zůstanu (ono to mezitím trochu vychladne a možná mě pirátstvo ani neodvolá), tak dobře, odstupuji, ale odstoupení vstupuje v platnost až za… A v čele ministerstva ovšem zůstanu.

V jednom ze starých švýcarských kantonů platilo, že všichni bojeschopní muži si připjali k pasu meč a vyrazili na louku za hlavním městem, kde se hlasovalo.

Pirátské všečlenské hlasování o kdečem připomíná takové středověké ustanovení, jen v moderním hávu… V zásadě jsou piráti politický anachronismus a jejich současný strmý pád by je nejspíš dost brzy zavedl do úplné nicoty, nebýt Petra Fialy. Ten se rozhodl pirátstvu pomoci. Poté, co dlouho Ivana Bartoše chránil a všelijak mu pomáhal – protože jeho prioritou je především jednota vlády – ho náhle a nečekaně odvolal. Ale ne že by řekl, pokud se nestane do tehdy a do tehdy to a to, tak vás odvolám, nýbrž dal mu padáka doslova z hodiny na hodinu. Přičemž ho nejdřív ukolébal v přesvědčení, že všechno je v pořádku a Ivan Bartoš může stavební řízení opravovat a opravovat až donekonečna…

Vždyť je to především trapné! Z pirátů se tak náhle stali mučedníci, ublížená strana ožila a postavila se za svého odstupujícího předsedu, odmítla, že by jej ve vládě prostě jen nahradil nějaký jiný, schopnější pirát a vládlo by se dál v pětikoalici – jak to navrhoval Petr Fiala.

Po třech letech společného vládnutí si piráti najednou vzpomněli na svůj protikorupční étos a zasypali nás připomínkami, jak je ta ODS zkorumpovaná – a oni, více méně tajně, po celé tři roky zabraňovali nejhoršímu. Vždyť je to trapné!

A uskutečnila se – v krátkém čase mezi ukojením a odvoláním Bartoše – tajná schůzka, na kterou kromě ministra financí Zbyňka Stanjury a dalších pražských politiků stihl dorazit i jihočeský hejtman Martin Kuba a která postavila Petra Fialu před volbu: buď odvoláš piráty z vlády, anebo půjdeš ty? Všichni účastníci schůzky, jak je piráti vyjmenovali, konání nějakého takového setkání popírají – to ale takového Jakuba Michálka nezmate: účastníci lánského puče proti Bohuslavu Sobotkovi (ovšem jak je to již dávno!) přece také popírali, že by se jejich schůzka konala…

Doufám, že piráti, když chtějí odejít, odejdou bez zbytečného hluku a ušetří nás dalších trapností. Líto mi bude jen ministra zahraničí Jana Lipavského, už dlouho jsme neměli tak skvělého šéfa diplomacie. A obměněná Fialova vláda, i bez pirátů s dostatečnou většinou ve sněmovně, nějak dopytlíkuje ten rok, který jí ještě zbývá...

Ale co pak? Už teď, zdálky, ale z dobrého doslechu, slyším vítězný smích Andreje Babiše.