Takže zvolili jsme 27 senátorů a senátorek, z toho 5 (rekordní počet) už v prvním kole. Svého práva zasáhnout do složení horní komory Parlamentu České republiky však využilo jen necelých 18 procent občanů.
Jasně zvítězilo hnutí ANO, které tak, podle slov svých představitelů „prolomilo prokletí Senátu“ – ale dominanci vládních stran v Senátu nezlomilo. Ale mnoho to naznačuje pro příští sněmovní volby. 
Dvě dobré zprávy: okamurovci – zisk nula senátorů a komunisti (opět důsledně přiodění hazukou Stačilo) nula jakbysmet.
Chtěl bych ale poukázat na jeden, podle mě zřetelný, trend letošních senátních voleb: ukázalo se, že už nestačí přivézt nějakou celostátně známou postavu, předvést ji vyjukaným venkovanům, a ti ji budou volit; už nejde nasadit své renomé získané v jakémkoli odvětví lidské činnosti – a směnit je na senátorský mandát; uspěl egyptolog a filozof dějin Miroslav Bárta – ale nevím, nakolik se o něm dá mluvit jako o mediálně známé postavě; zato pohořely takové hvězdy jako hokejový brankář Dominik Hašek anebo sama předsedkyně akademie věd Eva Zažímalová.
Lidé prostě chtějí někoho, kdo jejich region zná a kdo jim dává jakousi reálnou naději, že se mu bude věnovat. Tak zvítězil primátor zatopené Opavy Tomáš Navrátil (ANO) i primátor Prostějova František Jura (ANO) či poslanec a starosta Svitav David Šimek (za koalici KDU-ČSL a nezávislí), v Náchodě uspěl dlouholetý regionální politik Martin Červíček (ODS). A další lidé spjatí se svým krajem. Na Benešovsku ve druhém kole propadla poslankyně za ANO Helena Válková, která na dotaz o svém vztahu k Benešovu, uvedla že odtud pocházela její babička.
A chtěl bych naznačit dva příběhy.
Když jsem uviděl, že na Šumpersku a Jesenicku, v místech těžce postižených povodněmi, získal senátorský mandát Stanislav Balík, nenapadlo mě, že by to mohl být známý brněnský politolog a děkan Fakulty sociálních studií, myslel jsem na shodu jmen. Ale ne. Stanislav Balík se nejen v Šumperku narodil, ale v třítisícovém Bludově u Šumperka, kde prožil dětství, je členem zastupitelstva a rozvíjí tam mnohostrannou aktivitu, také ve skautském hnutí. Opět: spojení s regionem.
Druhý příběh, který mě zaujal, svědčí spíš o opaku a je příkladem toho, že senátní volby mohou být velmi personální a že osobnost má v nich šanci překonat všechny danosti, předpoklady a statistiky. Myslím na vítězství bývalého policisty Roberta Šlachty (nejsem jeho volič ani sympatizant!) v obvodu Břeclav. Až do letošních voleb do Evropského parlamentu hnutí Přísaha, které Šlachta vede, kráčelo od jedné volební porážky ke druhé. I úspěch v evropských volbách patřil spíš Motoristům, koaličnímu partnerovi Přísahy. Na Břeclavsku přitom měl Šlachta proti sobě protivníka, kterého lze označit jako skutečného „supermana pro jih Moravy“: štramák, který hraje na kytaru v rockových a na cimbál v lidových kapelách, povoláním lékař (ke všemu ještě dvakrát atestovaný gynekolog s vlastní soukromou praxí), člen Poslanecké sněmovny, do které byl zvolen už třikrát, naposled s 3172 preferenčními hlasy... A ač je to člen ANO, proti Šlachtovi Janulíka podpořila i břeclavská ODS...
Zabrala snad Šlachtova podivná hesla, například TEĎ JDE O VŠECHNO nebo DEJTE HLAS ROBERTU ŠLACHTOVI, JE TO HLAS PROTI VLÁDĚ? Nebo spíš rozhodlo Šlachtovo velké osobní nasazení a přesvědčení voličů, že hlas pro Roberta Šlachtu je hlasem nejen proti vládě, ale i proti opozici, hlasem proti celému systému?