Žijeme v zemi, kde prezident tu hrozí novinářům maketou samopalu, tu zase říká, že je třeba žurnalisty „likvidirovať“... Prestiž novinářů však celkově není vysoká – čehož příčinou je, domnívám se, že všichni pracovníci tohoto řemesla se házejí do jednoho pytle; jsou však mezi nimi rozdíly.
Velký respekt si zaslouží zejména práce dobrých investigativních novinářů. A není od nás daleko do zemí, kde jsou investigativní novináři za svoji práci skutečně fyzicky likvidováni...
Chtěl bych se dnes blíže podívat na místo, kde se investigativní žurnalistika zrodila. Je jím hnutí takzvaných muckrakers neboli „kydačů hnoje“ v USA, které američtí historikové žurnalistiky kladou do let 1902–1917.
V roce 1902 vyšlo v časopise McClure´s Magazine první z patnácti pokračování Dějin Standard Oil Company, které napsala Ida M. Tarbell, jedna z rozhodujících osobností éry muckrakers.
Cílem tohoto textu, na kterém autorka pracoval od roku 1899, původně nebylo „kydání hnoje“, nýbrž rozsáhlý, faktograficky bohatý, co možná nejúplnější obraz podnikání velké americké firmy, v tomto případě Standard Oil Company z New Jersey v jejím boji s konkurencí a za dosažení úspěchu na trhu; proto zpočátku s autorkou aktivně spolupracoval i sám John D. Rockefeller a zpřístupnil jí velké množství firemních dokladů. Později Ida M. Tarbellová čerpala i z řady soudních procesů, stejně tak jako z vyšetřování Kongresu. Obžaloba bezeskrupulózních metod firmy (které později byly vnímány jako modelový případ dalších podobných společností) se z její práce vyvinula postupně; v roce 1919, kromě jiného také pod silným vlivem reportáže Idy M. Tarbellové, Nejvyšší soud USA Standard Oil Company rozpustil (zrušil).
Jako skutečné hnutí, nebo „éru“ (jak ji označují sami Američané) začala americká veřejnost muckrakers vnímat od roku 1903, kdy v třetím čísle časopisu McClure´s Magazine vyšla trojice zásadních textů. Jednak třetí pokračování již zmiňované reportáže Idy M. Tarbellové o Standard Oil Company, jednak perfektně faktograficky doložený obraz korupce ve velkém americkém městě Hanba Minneapolisu (The Shame of Minneapolis) Lincolna Steffense a konečně, „kischovská“ před Kischem, reportáž později velmi vlivného amerického novináře Raye S. Bakera (1870–1946) Právo pracovat (The Right to Work), která zachycovala pracovní podmínky zejména černošských dělníků a dokumentovala také velký rozsah dětské práce.
V letech 1905–1906 vycházela snad nejdůležitější „muckrakerská“ reportáž Velký americký podvod (The Great American Fraud) Samuela H. Adamse o praktikách amerických farmaceutických firem. Tato reportáž zásadním způsobem přispěla ke změně legislativy v dané oblasti. (To nebyl jediný takový příklad: v roce 1912 vedla právě zjištění muckrakerů k tomu, že zákon v USA poprvé stanovil povinnost vydavatele jakýkoli publikovaný text, za který bylo zaplaceno, označit viditelně slovem inzerce.)
Sám termín muckrakers vymyslel a o tomto typu žurnalistiky poprvé použil prezident USA Theodor Roosewelt (1858–1919, prezident 1901–1907) ve snaze bagatelizovat zjištění novinářů a dehonestovat je i osobně. Postupně však negativní konotace tohoto označení (alespoň v USA) zmizela a slovo nabylo spíše kladný význam. Theodor Roosewelt přitom čerpal z jedné z nejčtenějších a nejvlivnějších amerických knih vůbec, z duchovního románu Poutník (The Pilgrim), který napsal John Bunyan a vydal roku 1678. Postava Člověka s vidlemi v této symbolické knize (nikoli nepodobné Labyrintu světa J. A. Komenského) sice shrabuje špínu, nedokáže však hledět vzhůru k nebi.
Vznik hnutí muckrakers byl umožněn konjunkturou v prvních letech 20. století a relativním, dříve neznámým, bohatstvím velkých amerických časopisů, které si mohly dovolit třeba i řadu let platit špičkového novináře za tvorbu textu, který byl publikován až po dokončení. Tato možnost ekonomicky zabezpečeného zkoumání neomezeného žádným časovým tlakem vedla ke vzniku rozsáhlých děl, která pak vycházela v řadě pokračování a v některých případech byla publikována i knižní formou a uplatnila se na knižním trhu. Naproti tomu v denním tisku se muckraking v původním významu slova prakticky vůbec neobjevoval.
Hnutí fakticky skončilo vstupem Spojených států amerických do první světové války v roce 1917.
Američtí muckrakeři v začátku 20. století jsou nepochybně předchůdci pozdější investigativní žurnalistiky, která ve svém nejvýznamnějším výkonu vedla až k odstoupení prezidenta Richarda Nixona v roce 1974 po prokázání jeho viny za vloupání do kanceláří Demokratické strany v budově Watergate ve Washingtonu.
Význam má hnutí muckrakers však také pro americkou uměleckou prózu, protože z něj vzešel žánr reportážního románu (Džungle, The Jungle Uptona B. Sinclaira, 1906, o chicagských jatkách a dlouhá řada dalších titulů).