Po upálení Michaela Serveta se Kalvín Ženevanům jevil jako obránce Božího slova a ten, kdo zachraňuje víru. Jeho autorita, ještě večer před tím zpochybňovaná, byla založena na neochvějných základech. Poslední pokusy „libertinů“ byly k smíchu, byly ovšem nelítostně potrestány: spiknutí po pitce vyústilo v kruté stíhání – dva skromní převozníci, bratři Comparetové, byli popraveni a kusy jejich těl rozsekány a vystaveny před branami města; jeden z Berthelierových, jenž se do věci zapletl, byl sťat; všichni ostatní vedoucí klanu uprchli a byli kontumačně odsouzeni k smrti...

Číst dál...

Poprava byla vykonána určeného dne, a to ohněm, navzdory tomu, co Kalvín jistě požadoval: není důvod myslet si, že lže, když v jednom dopise opakuje, že se marně dožadoval zmírnění trestu. Za sychravého rána a za jemného deště byl Španěl – před ním šel soudcův náměstek s velkým heroldem, okolo mušketýři – doveden na hranici, „aniž by jevil jakoukoli známku lítosti“. S hrůzou citujeme komentáře, jež tato strašlivá smrt vnukla Kalvínovi: „Ať se prostopášníci nechlubí umíněností svého hrdiny jako stálostí mučedníka. Ukázal pitomost zvířete…“

Číst dál...

Doktrínu, již Kalvín zavedl, nazýváme „kalvinismem“. Máme na to právo? Někteří protestanté, a ne ti nejmenší (například Karl Barth, největší současný reformovaný teolog) se postavili proti používání tohoto slova. „Kalvinismus je koncept, za který vděčíme až moderním historikům,“ říkají, stejně jako neexistuje doopravdy „luteranismus“...  „Pravý učedník Kalvínův má pouze jednu cestu, po které se má vydat: poslouchat ne samotného Kalvína, ale toho, který byl Kalvínovým Mistrem...“

Číst dál...

Autor pamfletu je objeven: Jacques Gruet. Je to jakýsi volnomyšlenkář. Udělají u něj domovní prohlídku; najde se Kalvínův spis, na jehož okrajích lze číst tato rouhavá slova: „Samé hlouposti!“, poznámky kritizující církevní předpisy a konzistoř a dokonce zárodek dopisu francouzskému králi, prosící ho, aby se vrátil do Ženevy znovu nastolit starý pořádek. Byv zadržen, mučen a odsouzen k smrti, je Gruet popraven a jeho hlava přibita na pranýř.

Číst dál...

Pokud vůbec někdy nějaké dílo ve své realizaci odpovídalo záměru, jejž měl autor, když je začínal, tak je to tento traktát, kde se vše zdá být prozíravě kalkulováno, aby vyučovalo, získávalo, ukazovalo a soudilo. Jsme tu svědkem něčeho zcela opačného, než byly pedantské zmatky upadající scholastiky...

Číst dál...