Vypisuji si z Koránu, z překladu Ivana Hrbka z roku 1972. Hledám si svoji cestu, jak Koránu porozumět, snažím se být vstřícný – ale bez synkretismu, samozřejmě. Nevypisuji si nic o ženách, to se přiznám. Neunikne mi ale nařízený trest bičování za cizoložství, pozor, stejný pro muže i ženu!

Číst dál...

Ženeva byla nazývána protestantským Římem. Toto pojmenování je pravdivé pouze částečně. Kalvín by jej jistě byl odmítl, on, který smýšlel o Ženevě jenom jako o „arše na velkých vodách potopy“. To, co Řím znamená pro katolíka, zároveň vnitřní vlast jeho věrnosti, centrum, odkud pramení všechna oprávněná autorita, místo, kde od dob svatého Petra po současného papeže svatá přítomnost reprezentuje viditelně Krista – je zřejmé, že Ženeva toto pro kalvinisty není, nikdy nebyla. Ale v širším slova smyslu Ženeva v časech, kdy tam přebýval reformátor a kdy tolik zneklidněných duší k ní obracelo svůj zrak, vykonávala roli duchovního centra...

Číst dál...

Poprava byla vykonána určeného dne, a to ohněm, navzdory tomu, co Kalvín jistě požadoval: není důvod myslet si, že lže, když v jednom dopise opakuje, že se marně dožadoval zmírnění trestu. Za sychravého rána a za jemného deště byl Španěl – před ním šel soudcův náměstek s velkým heroldem, okolo mušketýři – doveden na hranici, „aniž by jevil jakoukoli známku lítosti“. S hrůzou citujeme komentáře, jež tato strašlivá smrt vnukla Kalvínovi: „Ať se prostopášníci nechlubí umíněností svého hrdiny jako stálostí mučedníka. Ukázal pitomost zvířete…“

Číst dál...

Po upálení Michaela Serveta se Kalvín Ženevanům jevil jako obránce Božího slova a ten, kdo zachraňuje víru. Jeho autorita, ještě večer před tím zpochybňovaná, byla založena na neochvějných základech. Poslední pokusy „libertinů“ byly k smíchu, byly ovšem nelítostně potrestány: spiknutí po pitce vyústilo v kruté stíhání – dva skromní převozníci, bratři Comparetové, byli popraveni a kusy jejich těl rozsekány a vystaveny před branami města; jeden z Berthelierových, jenž se do věci zapletl, byl sťat; všichni ostatní vedoucí klanu uprchli a byli kontumačně odsouzeni k smrti...

Číst dál...

Autor pamfletu je objeven: Jacques Gruet. Je to jakýsi volnomyšlenkář. Udělají u něj domovní prohlídku; najde se Kalvínův spis, na jehož okrajích lze číst tato rouhavá slova: „Samé hlouposti!“, poznámky kritizující církevní předpisy a konzistoř a dokonce zárodek dopisu francouzskému králi, prosící ho, aby se vrátil do Ženevy znovu nastolit starý pořádek. Byv zadržen, mučen a odsouzen k smrti, je Gruet popraven a jeho hlava přibita na pranýř.

Číst dál...