Debata před hlasováním o důvěře vládě trvala dvaadvacet hodin, ale řeči před schválením pandemického zákona už hodin pětatřicet; dnes však většina přece jen dostala možnost se uplatnit a novela pandemického zákona byla konečně přijata! Myslím si, že je to norma rozumná a v nynější covidové situaci, ale hlavně z hlediska toho, co by mohlo přijít, potřebná. Je dobré, aby vláda měla pravomoci, které zákon přináší, jaksi v zásobě... Ale na řadě je ještě verdikt Senátu a prezidenta.
„Mluvím s učiteli, které znám, a slyším od nich, jak už jsou unavení, vyčerpaní,“ píše ve svém fejetonu ve Skleněném kostele Renata Skalošová. Myslím, že unavení jsme už z pokračující covidové pandemie všichni. Zároveň si však zvykáme. Lída Rakušanová si ve svém komentáři v Českém rozhlase Plus všimla, jak v městské hromadné dopravě v Praze přibývá lidí bez roušky přes ústa a že roušku občas nenosí už ani personál v restauracích – natož aby vyžadoval nějaký kód...
V naší rodině držíme vánoční náladu a výzdobu dlouho. Do čtyřiadvacátého prosince se tedy pokoušíme zůstat v rozpoložení adventním. (I když to není úplně lehké, spolužáci našich dětí zdobí stromky a pouštějí si koledy dávno před námi.) A pak to propukne v plné parádě, inspiraci rozmanitými tradicemi tuzemskými anii zahraničními se nebráníme. Ale všechno má svůj čas. Tříkrálové požehnání na dveřích, za nimi Hromnice, je potřeba se rozloučit s hedvábnými anděly a s koníčky z plsti. Rozebrat betlém. Sundáme ozdoby z oken a dveří...
Nikdo není doma prorokem – kolikrát si toto mnozí z nás řekli, zvláště v situacích, kdy nám šlo o to, prosadit svou vůli. A tak sami sebe povyšujeme na proroka. Co však je úkolem proroka? Neříká věci líbivé, které chtějí lidé slyšet, například předvolební sliby a všechny podobné sliby a lichotky. Také neříká jejich pravý opak – neprovokuje. Říká to, co chce Bůh. To většinou u lidí vzbuzuje odpor...
„Prohlásíte tento padesátý rok za svatý a vyhlásíte osvobození země. Bude to pro vás milostivé léto; každý z vás nabude znovu svého dědictví /.../,“ říká Písmo svaté ve Třetí knize Mojžíšově zvané Leviticus (3M 25, 10). Každý padesátý rok se ve starém Izraeli odpouštěly dluhy a nemovitosti se vracely původním majitelům (s určitými výjimkami, které Bible podrobně vypočítává, stejně tak jako všechny další právní náležitosti). Pojem milostivé léto v uplynulých třech měsících skloňovali i lidé, kteří možná neměli knihu knih nikdy ani v ruce...
Po delší době se dívám na Otázky Václava Moravce. Vlastimil Válek, Julius Špičák, Svatopluk Němeček – trojici debatujících tvoří mužové, kteří jsou si vědomi své odpovědnosti & důstojnosti: dva bývalí a jeden současný ministr zdravotnictví, tři lékaři, z toho dva vybavení titulem profesora. Můžu tedy doufat, říkám si, že sledovat jejich diskusi nebude ztráta času...
Dnes slavíme neděli Božího slova. Boží slovo je jeden ze základů naší víry. Je to základ vztahu člověka k Bohu. Bůh nebo svět – pravda nebo lež. Návod ke správné odpovědi vložil milující, všemohoucí Bůh do první části hlavního přikázání: „Miluj Boha nade všechno!“ Jakým způsobem a jak často přijímáš slova tohoto světa? Jak často a jakým způsobem přijímáš Boží slovo? Jaký má Boží slovo dopad na tvé myšlení, mluvení a chování?
