Ekologický advent (5) – technokratické paradigma
„Je třeba uznat,“ říká, „že technické výdobytky nejsou neutrální, protože utvářejí kontext, jenž podmiňuje životní styl, a zaměřují sociální možnosti k zájmům určitých mocenských skupin. Určitá rozhodnutí, která vypadají jen jako čistě věcná opatření, jsou ve skutečnosti rozhodnutí, která záměrně sledují vývoj určitého typu života společnosti“ (čl. 107). „Ekonomika přijímá každý technologický rozvoj s cílem profitovat, aniž by věnovala pozornost eventuálním negativním důsledkům pro člověka. Finančnictví tlumí reálnou ekonomiku. Nepoučili jsme se ze světové finanční krize a jen velmi pomalu se učíme, jak řešit zhoršování životního prostředí.“
Papež odsuzuje názory, podle kterých je dnešní ekonomie a technika s to vyřešit sama o sobě všechny ekologické problémy (a přirovnává je k názorům, podle nichž problém bídy a hladu ve světě vyřeší jednoduše budoucí růst trhu). To jsou názory, „ke kterým se dnes sice verbálně už nikdo nehlásí,“ říká papež, „ale svými činy je mnozí zjevně podporují, když nehledí na rozumnou míru výroby, lepší přerozdělování bohatství, odpovědnou péči o životní prostředí nebo práva budoucích generací“ – dovolím si teď něco, co si papež jako mezinárodní činitel rozhodně dovolit nemůže, aby neublížil lidem, jejichž situaci se snaží krok za krokem zlepšit, totiž být adresný: předchozí citovaná věta sedí vícero či méněro na různá prostředí a vlády, ale mimořádně přesně na nynější mocenskou garnituru Čínské lidové republiky, je to stručný, přesný a jasný popis soudobé kontinentální Číny... „Svým jednáním takoví lidé tvrdí,“ pokračuje papež, „že stačí sledovat jediný cíl: maximalizovat zisky“ (článek 109). Kolik takových lidí je u moci v nejrůznějších zemích dnešníhio světa?