Poslouchám český pořad Vatikánského rozhlasu. Je věnovaný především dvěma italským osobnostem, které jsou jak jen možno rozdílné. Marii Gorettiové, chudé a obyčejné dívence, která zemřela jedenáctiletá na následky zranění, jež utrpěla, když se bránila znásilnění; ještě před smrtí stačila odpustit svému vrahovi a vyslovit přání, aby se s ním sešla v nebi. Letos uplývá sedmdesát let od jejího svatořečení, kterého se v roce 1950 zúčastnilo tolik lidí, že se nevešli do svatopetrské baziliky.

A Enniu Morriconemu, hudebnímu skladateli, hvězdě světového showbyznysu, který zemřel dnes jedenadevadesátiletý na vrcholu slávy.

Připadá mi, že hlasatelé Vatikánského rozhlasu jako by si ani neuvědomovali rozdíl a protiklad těchto dvou osobností.

Itálie je obdivuhodná země. Bůh na Italech nikdy nešetřil ani v rozdávání mimořádných talentů ze všech oborů umění, ani v povolávání velkých a obdivuhodných světeckých osobností. Vždycky bylo dost Italů, kteří měli co dát celému světu. Ale především sami Italové si dokázali své umělce i světce přivlastnit, oslavit je a přijmout. A s nebývalou silou v Italech znovu a znovu propuká dar víry způsobem, kterému se nedokážu nepodivit. Itálie je obdivuhodná země.

Ennia Morriconeho jsem nikdy nepokládal za věřícího člověka. Vatikánský rozhlas zdůraznil jeho hudbu k filmu Rolanda Joffého Misie (The Mission, 1986) o jezuitských misionářích v Jižní Americe v 18. století, ale nezamlčel ani názvy dalších slavných filmů spojených s jeho hudbou, a nemohu si pomoci, v mnoha případech to byly filmy, které nápadně i nenápadně, subverzivně i deklarativně destruovaly náboženské dědictví naší civilizace. A podílely se i na jevu, kterému se říká sexuální revoluce. (Nechci uvádět žádné příklady.)

Ennio Morricone však, dozvěděl jsem se dnes z Vatikánského rozhlasu, byl věřící a měl četné a intenzivní kontakty s vatikánskými představiteli. Napsal i skladbu k poctě papeže Jana Pavla II. Tu anglická Wikipedia, do níž jsem honem nahlédl, ve svém dlouhém až téměř nekonečném seznamu Morriconeho děl a úspěchů neuvádí. Jako neuvádí jeho jedinou mši, napsanou až na sklonku života pro jezuity a nazvanou Missa papae Francisci. Přesto však poznamenává, že „Morricone was a devout Roman Catholic“. Měl uprostřed tolika slávy a úspěchů jen jednu jedinou manželku a čtyři děti.

Requiescat in pace.