Hodnoty. Jde nám o křesťanské hodnoty. – Mluvit o Bohu nebo dokonce o našem Pánu Ježíši Kristu se v mnoha prostředích jaksi nehodí a někde přímo nesmí – ale hodnoty, to ano. Mluvit o hodnotách se může.
Hodnota je něco, co se hodnotí, co má cenu. Takže je vlastně hezké, že se křesťanství přiznává, že obsahuje cosi, co má cenu.
Svěřím se vám ale, že mi slovo hodnoty už jde na nervy. Co jsou to vlastně hodnoty? (A to už nekladu provokativní otázku, kolik jich jako je, těch hodnot, a které to jsou; když má někdo hodnoty vypočítávat, octneme se ihned ve světě těch nejobecnějších, nejobehranějších frází; nic specificky křesťanského.)
Hodnoty. Je to slovo, které pochází z obchodního styku, to si uvědomíme, jen co si je řekneme v singuláru – hodnota – a trochu se nad ním zamyslíme.
Zkusme, než se opět vrátíme k češtině, prohnat hodnotu překladačem: angličtina: value; francouzština: valeur; italština: valore; španělština: valor; všechno z jednoho základu; jen němčina se liší: der Wert. A slovanské jazyky, cénnosť v ruštině. Všechno jsou to výrazy blízké cenovému údaji při prodeji nějaké věci. Směnná hodnota. Křesťanské směnné hodnoty?
Především: slovo hodnota není biblické. Pán Ježíš nepřišel hlásat nějaké (mravní ani jiné) hodnoty. V žádném novozákonním překladu slovo hodnota nenalezneme. Ani v evangeliích, ani v listech, nikde.
A ve Starém zákoně? Našel jsem je jen v jednom jediném případě: v moderním, jazykově aktualizujícím překladu Bible 21, a to ve Druhé knize Makabejské, 2 Mak 4, 15: „Hodnoty svých předků považovali za bezcenné a nejvíc jim záleželo na řeckých poctách.“ Řeč je o židovských kněžích za velekněze Jásona, který se sám dostal ke svému úřadu podvodem, kolaboroval s helenistickými vládci a snažil se co nejvíce helenizovat židovský lid. (Dobrá příležitost začít mluvit o hodnotách, něco mi to připomíná.)
Jiné překlady se ovšem bez slova hodnoty docela dobře obejdou. Jeruzalémská bible říká: „Ani trochu nedbali o čest své vlasti a na nejvyšší míru si cenili řeckých poct.“ Ekumenický překlad: „To, čeho si vážili otcové, pokládali za nic, nade všecko jim byly helénské pocty.“
Závěr?
My křesťané nepřinášíme žádné „hodnoty“, ty možná přicházejí jaksi mimochodem, jsou nám dány navíc, když hledáme Boha. A našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, který za nás zemřel na kříži a vstal z mrtvých, aby nám získal život věčný.