Malá zamyšlení

Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě (První kniha Mojžíšova 3, 8).
Můj Bože, to jsem já. Stydím se, protože si před tebou připadám nahý. A schovávám se před tebou do křoví. 

Problém je, že málo čteme a rozjímáme Písmo svaté. Včetně kněží. Že je pastorace málo úspěšná? A co podobenství o rozsévači? Tam se snad slibuje úspěch? Většina zrn přijde, různým způsobem, nazmar – jen malá menšina dojde uplatnění, a ta to ovšem všechno vynahradí. A jak byl úspěšný ten, koho jsme si nazvali „apoštol národů“? Píše se sice o mnoha bratřích, kteří přijali víru v Pána Ježíše – ale o žádném místě a městě, kde svatý Pavel působil, se neříká, že by tam získal většinu...

První hřích: Uvěřit, že jsem bojovníkem za pravdu. „Nikdo ať nevynáší jednoho na újmu druhého. Vždyť kdo může o tobě říct, že jsi něco víc? Máš něco, co bys nebyl dostal?“ Druhý hřích: pociťovat radost z vítězství, vžít se do mentality zápasu – mít radost z dobře umístěné rány, kterou jsem zasadil protivníkovi. To je opak lásky a neláska je hřích.

Takový Velký pátek, jak jej prožíváme letos, nezažil z nás nikdo – kromě těch, a už jich není mnoho, kdo pamatují druhou světovou válku. Paralely mezi Kristovou obětí a utrpením lidí na Ukrajině napadají snad každého křesťana. Avšak také paralely mezi Ukrajinou a námi. Vždyť paneláky, které vidíme spálené a odshora dolů rozpárané po dopadu raket, jsou stejné jako paneláky u nás, jsou snad jen o něco větší a o něco panelákovitější.