Všimněme si, že národohospodářský růst je něco, o čem se nediskutuje... Ale kam až může vlastně ekonomika růst, napadne nás logicky, někde, byť třeba velmi vysoko, musí být jakýsi strop... Ale i na to existuje v oficiální propagandě vhodné heslo: trvale udržitelný růst – když se budeme chovat tak a makově, růst donekonečna prý je možný... Můžeme tomu věřit?
Sidebar
RSS
Malá zamyšlení
Ekologický advent (8) – posedlost konzumem a příliš mnoho prostředků
Od určité chvíle (a papež historicky neanalyzuje, od kdy, ale teď tomu tak je) se trh, abych tak řek svými slovy, z řetězu utrh – a ve snaze zajistit odbyt „tíhne k vytváření nutkavého konzumistického mechanismu“.
Ekologický advent (6) – antropologické vybočení
Svatý otec František v encyklice Laudato si´ nechce pouze popisovat devastaci přírodního prostředí Země (jako to dělá leckdo, dodal bych...), ale hledá příčiny. V novověku došlo podle jeho slov „ke značnému antropocentrickému vybočení, které dnes v jiném převleku nadále poškozuje to, co nás navzájem spojuje, i každý pokus o posílení sociálních vazeb. Nadešla proto chvíle věnovat opět pozornost realitě s jejími limity, které ji nejen omezují..."
Ekologický advent (7) – co je dnes relativní
Je-li ekologická krize výrazem či vnějším projevem etické, kulturní a duchovní krize novověku, nelze si namlouvat, že uzdravíme svůj vztah k přírodě a životnímu prostředí bez uzdravení všech základních mezilidských vztahů. Nelze totiž prosazovat vztah k životnímu prostředí a nedívat se na vztah k ostatním lidem a k Bohu. Staví-li člověk do středu sám sebe, dává nakonec absolutní prioritu svým podružným zájmům a všechno ostatní se stává relativním...
Ekologický advent (5) – technokratické paradigma
Ekonomika přijímá každý technologický rozvoj s cílem profitovat, aniž by věnovala pozornost eventuálním negativním důsledkům pro člověka. Finančnictví tlumí reálnou ekonomiku. Nepoučili jsme se ze světové finanční krize a jen velmi pomalu se učíme, jak řešit zhoršování životního prostředí...