Při mši svaté o druhé postní neděli jedna z přímluv v našem kostele byla za papeže Františka s dovětkem, aby se mu podařilo zdárně pokračovat a dokončit veliké dílo reformy církve. Co konkrétně znamená církev pro katolíka? Pro mě je to lid, jenž mocí Ducha Svatého obdržel víru. Písmo svaté nás učí, že církev je mystické tělo Kristovo. Mohou snad lidé reformovat Krista? To jistě ne! Nedomnívám se tedy, že papež František reformuje nebo má v úmyslu reformovat církev v tomto smyslu...

Číst dál...

Nese to, nezlobte se na mě, rysy až trochu komické: František a Kirill, nejvyšší představitelé dvou velikých křesťanských církví, katolické a ruské pravoslavné, biskupové Říma a Moskvy, se setkávají poprvé v dějinách, v Havaně, v salónku na letišti, tisíce kilometrů od Moskvy i Říma...

Číst dál...

Kněz říkal: „Milost  to slovo, které často…“ a já měla pocit, že chce říct „to slovo, které často ani nemáme rádi“, nakonec však řekl: „to slovo, kterému často ani moc nerozumíme.“ Já myslím, že to slovo často ani nemáme moc rádi...

Číst dál...

Nejsem majitelem „hladicího“ telefonu. Důvodem není, že bych na něj neměl, ale to, že se ho bojím. Lépe řečeno bojím se závislosti na něm. Domnívám se, že závislost může mít dvě stránky. Závislost fyzickou, která je však velice často doplněna závislostí duchovní. A v naší bezbožné společnosti začínám vnímat stále víc duchovních závislostí s absencí typické fyzické závislosti...

Číst dál...

Papež v lednu – moje úplně subjektivní výpisky, bez nejmenšího nároku na úplnost; poznámky z Františkovy služby slova, při níž vynáší z pokladu víry věci staré i nové. To, co jsem zachytil, to, co mne zaujalo.

Číst dál...