Papež v lednu – moje úplně subjektivní výpisky, bez nejmenšího nároku na úplnost; poznámky z Františkovy služby slova, při níž vynáší z pokladu víry věci staré i nové. To, co jsem zachytil, to, co mne zaujalo.
Papež v lednu – moje úplně subjektivní výpisky, bez nejmenšího nároku na úplnost; poznámky z Františkovy služby slova, při níž vynáší z pokladu víry věci staré i nové. To, co jsem zachytil, to, co mne zaujalo.
Když jsem se snažila rozlišit, jestli chceš, abych šla cestou meditace, připadalo mi, že mě Tvá ruka něžně a trpělivě odvrací z tohoto směru. Nechápala jsem proč. Je snad špatné chtít se zbavit zmatkování a zakotvit se v přítomnosti? Pomohla mi teprve knížka Křesťanská hlubinná meditace od Wilfrida Stinissena...
Sledujete-li slova papeže Františka, asi jste si již povšimli jeho varování před zesvětštěním církve. Co všechno toto zesvětštění může znamenat? Na prvním místě jistě nespoléhání na Boží milost, touha ovládat svůj život zcela sám. S tím souvisí nedostatečný čas věnovaný modlitbě...
Kněžství je zvláštní povolání. Je a není to zaměstnání, kněz je vystaven největšímu množství úcty i pohrdání, v anketách o prestiži různých řemesel se umisťuje až úplně dole, mezi poslancem a uklízečkou, je to pária i král...
Poslouchal jsem nedávno v jednom pěkném kostele takové hezké kázání. „Nám, nám narodil se,“ citoval kněz vánoční píseň. „A co to znamená,“ tázal se, „že Nám, nám narodil se? No přece, Pán Ježíš se narodil, aby tu byl s námi!“ Jen byl? Sám Pán Ježíš říká, že přišel na svět, aby vydal svědectví, a to svědectví pravdě... Co to je, vydat svědectví?