Kněžství je zvláštní povolání. Je a není to zaměstnání, kněz je vystaven největšímu množství úcty i pohrdání, v anketách o prestiži různých řemesel se umisťuje až úplně dole, mezi poslancem a uklízečkou, je to pária i král...
Kněžství je zvláštní povolání. Je a není to zaměstnání, kněz je vystaven největšímu množství úcty i pohrdání, v anketách o prestiži různých řemesel se umisťuje až úplně dole, mezi poslancem a uklízečkou, je to pária i král...
Sledujete-li slova papeže Františka, asi jste si již povšimli jeho varování před zesvětštěním církve. Co všechno toto zesvětštění může znamenat? Na prvním místě jistě nespoléhání na Boží milost, touha ovládat svůj život zcela sám. S tím souvisí nedostatečný čas věnovaný modlitbě...
Lidé si často přejí pokojné Vánoce. „A hlavně, ať je prožijete v klidu!“ slyším čas od času. Jenže v jakém klidu? Jistě, chápu, že po týdnech předvánočního shonu, dohánění všech možných i nemožných uzávěrek v práci, je člověk rád, že je chvíli doma, v klidu. Mezi svými blízkými, s něčím dobrým po ruce a třeba i s tou vánoční televizní pohádkou...
Poslouchal jsem nedávno v jednom pěkném kostele takové hezké kázání. „Nám, nám narodil se,“ citoval kněz vánoční píseň. „A co to znamená,“ tázal se, „že Nám, nám narodil se? No přece, Pán Ježíš se narodil, aby tu byl s námi!“ Jen byl? Sám Pán Ježíš říká, že přišel na svět, aby vydal svědectví, a to svědectví pravdě... Co to je, vydat svědectví?
Jsem svědkem krásného rozhovoru dvou kněží, kteří vtipně komentují tehdejší totalitní praktiky, nestěžují si, nerozčilují se a navzdory všemu se dívají s nadějí dopředu. Tenkrát jsem pochopitelně nemohl tušit, co přinese budoucnost, že jeden z aktérů tohoto setkání skončí svůj život tragicky jako oběť zloděje a násilníka, kterému poskytl pohostinství na své faře, a druhý odejde z tohoto světa jako nástupce apoštolů...