Téma

Milý Otče, posílám odpověď na Vaši otázku, jak si představujeme nebe. Já si ani nepředstavuju, jak to v nebi vypadá, ale spíš jaká je tam nálada, jaké tam panují poměry. Že tam nebude nemoc, smrt, zlo, to je logické. Ale já se těším taky na to, že v nebi se nic nepokazí. Už nikdy se tam nic nezkazí a nezvrhne. Už se tam nebude opakovat pád andělů a hřích Adamův...

 V roce 2000, tedy až deset let po sametové revoluci, Poslanecká sněmovna českého Parlamentu přes silný odpor levice odhlasovala, že 28. září bude státním svátkem. Z původního návrhu „Den české státnosti – svatý Václav“ ovšem zůstal jenom Den české státnosti. To je signifikantní. Smysl svatováclavské tradice totiž ve skutečnosti není v tom, že Václav svým krátkým pozemským životem a následnou přítomností v celých dějinách národa představuje (a ne pouze „symbolizuje“) státnost – ale že představuje křesťanský ráz této státnosti!

Řadu let jsem si říkal, že nekonečné hromadění majetku, pohodlí, luxusu, zábavy a prázdnoty v západním světě nemůže trvat věčně. Že se musí něco stát. A když to přišlo, jsem zaskočen. Nepatřím nakonec taky k těm mnoha „nalakovaným“ křesťanům, kteří si pouze k pohodlnému životu přidali bonus v podobě chození do kostela a více či méně duchovního života?

Později přišly různé duchovní zkušenosti: společenství, návštěvy ekumenické komunity v Taizé ve Francii, zkouška modliteb chval s charismatiky, exercicie... A já si z toho postupně vybíral něco svého. Začal jsem prosit v rozhovoru Boha o zcela konkrétní věci. Dost jsem četl Písmo a snažil se, aby mi promlouvalo do života...