Duchovní

Neexistuje člověk, kterému se Bůh nedá poznat. Mlha, ve které žijeme a Boha nevidíme, je způsobena více vlivy v našem životě. Zjednodušeně řečeno – to jsou: tělo, svět a ďábel. Vliv světa a ďábla můžeme do určité míry omezit, ale ne zničit. Nejjednodušší, ale také nejtěžší to máme se svým tělem, svou duší, s vlastním Já. V dnešní vstupní modlitbě je doporučen lék naší hříšnosti, na který je kladen důraz v postní době: „Bože, studnice milosrdenství a dobroty, dáváš nám příležitost, abychom svou hříšnost léčili modlitbou, postem a štědrostí.“

... v časném světě není míru, nedejme se k spánku svésti... tato slova svaté Terezie z Ávily, učitelky Církve, která je napsala v 16 století, často zpíváme při postních bohoslužbách a jsou v současnosti velmi aktuální. Člověk nemalou část života prospí – čtvrtinu, někdy i třetinu. Co děláme při spánku?  Nic – naše tělo odpočívá, nabírá síly pro další život, do určité míry je to taková malá smrt...  

Po nedělní modlitbě Anděl Páně s věřícími na náměstí Svatého Petra ve Vatikánu se Svatý otec nezvykle ostře a konkrétně vyjádřil k situaci na Ukrajině, k ostřelování dojednaných humanitárních koridorů a jmenoval Mariupol, „mučednické město“, které nese jméno Panny Marie, upozornil, že k zabíjení v tomto městě „neexistují žádné strategické důvody, které by obstály“ – tedy, jiným slovem, že jde už o genocidu, a ne jen o válku – ovšem slovo genocida Svatý otec přímo nepoužil, to si musíme domyslet, užil však výraz „masakr“...

Před léty se uznával jen rozum, a co nebylo vědecké, to se posílalo do říše pohádek, jako i celé náboženství. Dnes jsme svědky opačného extrému. Rozhodující je subjektivní pocit. Co je dobro a co zlo, si rozhoduje každý sám, povyšuje vlastní já na místo neomylného boha. A protože nejvyšší může být z logiky věci vždy jenom jeden, stávají se všichni ostatní konkurenty či protivníky. Pak chybí přátelé či spolupracovníci. Váznou vztahy.