Duchovní

Nedávno jsem četl srdcervoucí výpověď amerického katolíka středního věku, dlouholetého redaktora tradicionalistického webu. Píše, že mu byl od mala vštěpován obraz Boha, jako sice spravedlivého, ale nanejvýš tvrdého a striktního soudce, který to jednou člověku „spočítá“. A končí slovy, že jestli je to tak, že nás Bůh pošle do pekla za konzumaci párku v rohlíku o velkopátečním postu (protože církev učí, že v takovém případě se jedná o těžký hřích), pak s takovým Bohem ani s církví, která něco takového hlásá, nechce mít nic společného...

Nejednou jsme slyšeli starou moudrost: „Komu chceme, pomůžeme, komu nechceme, nemůžeme!“ nebo: „Kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby.“ Chci to, co chce Bůh? Je to klíčová otázka každého člověka, zvlášť pro věřícího křesťana. Ptám se každý den ráno: „Otče, co po mně chceš?“

Bože lásky! Králi míru! Duchu života! Prosíme tě stručně, ale vřele: je-li to Tvá vůle, nedopusť tu válku! Ty, který řídíš válečný vůz Izraele, smiluj se nad námi! Ty jsi zadrhl kola vozů Egypťanům, když pronásledovali Tvůj lid: zabrzdi bojová vozidla připravená do války.
Ty mateš cesty bezbožníků a maříš plány pohanů: ovlivni úmysly těch, kdo chystají válku.

Jeremiáš je mladý, krásný, bohatý muž se skvělou budoucností před sebou. Zajištěné místo v chrámové službě, krásná dívka, která ho miluje a je příslibem nádherného manželství a početné rodiny. Co by chtěl víc. Přichází však Boží povolání – budeš prorok, který bude hlásat lidem pravdu Boží!