Dnešní 4. velikonoční neděle je nedělí dobrého pastýře, je dnem, kdy děkujeme za duchovní pastýře a prosíme Boha – dárce všeho dobra – za naše pastýře, kteří nám v Kristu a skrze Krista slouží na naší cestě do nebe, a za to, aby ti, které si Pán Bůh volá do své služby, opravdu šli za tímto voláním. Ovečky dnes budou rozjímat o vlcích a pastýřích.
Sidebar
RSS
Duchovní
3. neděle velikonoční. Svědek, svědectví.
Jsme SVĚDKY – tak, jak nás chce mít Pán Ježíš? Co nám v tom brání? Na prvním místě jsou to naše hříchy, především žádná nebo malá víra. Pokud jde o víru – společně s apoštoly prosíme: „Pane, dej nám více víry!“ Pak přichází druhá překážka: často chceme mít nebe na zemi, a to pokud možno HNED!
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně
Dnes se často objevují slova, která vyjadřují touhu: „Snad už brzy uvidíme světlo na konci tunelu...“ Ve vstupní modlitbě mše svaté jsme prosili všemohoucího Boha: „Dej, ať ve světle Kristova vzkříšení vstaneme k novému životu, obnov nás svým Duchem, abychom směřovali k tobě do nebeské slávy…“ Včera jsme si při obnově křestních slibů uvědomili, že jsme křesťané. Co to znamená podle učitele Církve svatého Augustina?
Velikonoce u Rakovníka
Prožili jsme krásné Velikonoce!
Od středy do neděle jsme se s manželkou, částí dětí i vnoučat účastnili bohoslužeb v sousední Jesenici u Rakovníka a od čtvrtka do neděle v naší farnosti Petrovice u Rakovníka..Byly to krásné, tiché a vlastně rodinné obřady (nikdy nás nebylo více než deset).
Takový plápolající plamínek víry v srdci veskrze zpohanštělého rakovnického venkova.
Těch deset, to byla v podstatě mobilní polovina naší farnosti.
Všichni přítomní, vyjma členů naší rodiny a jedné vrstevnice, o dost starší, než jsem já.
Z rozjímání papeže Františka nad pašijemi
Kdo jsem já? Kdo jsem já před svým Pánem? Kdo jsem já tváří v tvář Ježíši, který slavnostně vchází do Jeruzaléma? Jsem schopen vyjádřit svou radost, chválit ho? Anebo zaujímám odstup? Kdo jsem já ve vztahu k trpícímu Ježíši? Kde je moje srdce?