Fejetony

Věřím, i když si to často nemyslíme, že scénář našeho života píše Bůh, my mu k tomu dáváme menší či větší prostor a také mu v tom scénáři různě škrtáme. Většinou asi k naší škodě. Proto mám moc rád určitou volnost času dovolené, kdy do tohoto scénáře nezasahujeme tak moc. Nebo aspoň já ne...

Až do Tří králů trvá sezóna České mše vánoční, kterou napsal, a to, což málokdo ví, hudbu i text, v roce 1796 český učitel a skladatel Jan Jakub Ryba. Je to ojedinělé dílo především svojí sezónností: ještě po novém Novém roce „Rybovku“ párkrát uslyšíme – aby pak byla opět na padesát týdnů zapomenuta. Je to výjimečné dílo svojí popularitou: každý je zná. Je to mimořádně šťastné dílo tím, jak spojuje vážnost, není to přece ani trochu parodie, s milou lidovostí a naivitou: je to něco jako hudební pendant (o hodně pozdějších) vánočních kreseb Josefa Lady...

Bývala jsem zvědavá, jestli jednou, až se ze mne stane paní středních let, budu poznávat syny svých mladých lásek. A ano, jsou k poznání… podobají se holkám, se kterými jsem tehdy kamarádila! Pravidlo, že synové se podobají matkám a dcery zase otcům, tu funguje. Leckdo z mých důležitých lidí z doby dospívání už má dvacetileté potomky. I my, kteří jsme s dětmi nespěchali, máme často doma nějakého „náctiletého“. Je to směsice pocitů, když se s nimi ocitneme ve významnějších okamžicích....

Za rohem náměstí je gotický kostel, nad vchodem má nápis: „Milovaní! Nejste takoví hříšníci, abyste nesměli dovnitř, ale nejste ani tak dobří, abyste dovnitř nemuseli. Váš Otec.“ A nad venkovní bránou upozornění: „Socha Jana Pavla II. je zhotovena z materiálu, který je pro sběrače kovů bezcenný.“ Polský papež se usmívá a hned musí vyslechnout modlitbu jednoho návštěvníka z daleka...