Fejetony

Po staletí souvisel Tišnov s klášterem cisterciaček Porta coeli v Předklášteří. Klášter měl i patronátní právo k chrámu v Brně na Petrově – a tak když se zakládalo v sedmdesátých letech 18. století brněnské biskupství, musela se zdejší abatyše nejdřív tohoto práva vzdát. Císařovna Marie Terezie ji o to požádala osobním dopisem...

Socialismus vůkol nás, tatínek už čtyři roky na pravdě Boží, můj strýc kněz a já „kostelový“ student strojní průmyslovky, který by rád létal, ale z kádrových důvodů to nebylo možné... A pak jednou jsem uviděl v časopise Stadion ROGALOVO KŘÍDLO. V očích se mi zajiskřilo. Sehnal jsem další fotografie z jiných časopisů a pak nad nimi seděl a zvětšoval, porovnával velikost pilotů a v měřítku kreslil a zhotovoval plány létacího aparátu. V druhé fázi jsem se dal do shánění trubek, lanek, plátna, postroje a další množiny drobností...

ANO slibuje: „Lepší Brno“, „Lepší Královo Pole“, „Lepší Řečkovice a Mokrou Horu“. Žádná čtvrť mu není dost malá! „Mokřejší Mokrou Horu!“ Lidovcům se zase ztratilo ze všech plakátů jedno písmeno: chtěli říct, že Brno je pro ně zboží – ale vyšlo jim „Brno je boží“... No nic, nechme, pro tentokrát, politiku stranou...

V sobotu navečer jsme se s manželkou a jejím tatínkem (čilý, devětaosmdesátiletý kmet) přemístili od nás z podhostýnské Moravy do středních Čech. Byli jsme pozváni na křtiny vnoučete Timoteje Augustina. V neděli ráno 1. července jsme opouštěli pokoj hotelu U Ledu. Auty jsme poodjeli patnáct kilometrů a z plechové cedule nás vítal krásný černý kocour s modrým ranečkem. Vjeli jsme do „Mikešova“, do Hrusic. O místním kostelíku jsem se dočetl na orezlé plechové tabuli, že je státní památkou. Kabát, fasáda, vypovídala, že stavba hodně pamatuje, ale na ni nepamatují už (asi) ani památkáři. A pak začala mše svatá...