Hlavní město České republiky se jmenuje Lány. Je tam zámek, kde sídlí panovník, krytý jaksi autoritou jednoho svého předchůdce, a jedná. Politické strany zvolené do sněmovny přijíždějí za ním a on je – ve vhodných rozestupech, aby každé setkání mediálně náležitě doznělo – laskavě přijímá. Panovník sídlí za velikou kovanou bránou a hlídají nám ho vojáci v pruhované budce. Televize vždycky ukáží, v jakém autě jednotlivé politické strany přijely, a brána zámku se zavře. Novináři a případný další chudý lid musí čekat na silnici před bránou. To je nemůžou pustit alespoň do parku? Ne, z nějakého závažného státnického důvodu to není možné...
Sidebar
RSS
Fejetony
Balada o Vietnamci
Přistěhoval se k nám před několika lety s manželkou a s první dcerou. Právě manželku jsem zaregistroval první. Šla přede mnou po chodníku směrem ke škole a já si lámal hlavu, kterou žačku čtvrté třídy ještě neznám. Obchodnické začátky měl těžké. V obchodě pronajatém od místního prodejce, který sám obchod neudržel. Otevřeno od sedmi do sedmi, v pátek i ve svátek. Ve studeném krámě, který se vytápí jen tehdy, když venku mrzne, až praští...
Kdo je na světě nejmocnější?
Na zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů se mluví. Projevy se střídají jeden za druhým. Letos se čekalo na „debut“ Francouze Emmanuela Macrona a zejména Američana Donalda Trumpa. Macron hovořil vcelku způsobně, ale ještě nikdy, ani v nejhorších letech studené války, se nestalo, aby prezident USA v OSN vyhrožoval nějaké zemi totálním zničením. Severní Korea by ovšem také vyslala své jaderné střely – a Země by se možná změnila v planetu poněkud jiného rázu, než jaký má dnes. Ještě že Trump své sliby tak nerad plní!
Dětské hádky
Jedno všednodenní ráno: Nachystala jsem svým dvěma starším dětem snídani. Koláč a bílou kávu. Starší sedí u velkého stolu, mladší u svého stolečku. Přicupitaly a usadily se. „Děti, najezte se, já se jdu postarat o miminko. Dobrou chuť!“ Jak jsem se starala o svého nejmladšího potomka, slyším, že už to začíná. Co? To jejich věčné dohadování. „To je moje!“ – „Ne!“ – „Dej mi to!“ – „Ne, ne!“
Díry
Prvně jsem takové džíny viděl v jednom stánku s devocionáliemi v hercegovinském Medjugorje; tedy ne přímo, nýbrž jen jako motiv potisku na tričkách, která tam prodávali: kalhoty úplně prodřené na kolenou a výzva (v cizím jazyce) MODLETE SE VYTRVALE! Když jsem pak proděravělé džíny viděl poprvé in natura – a bez výzvy k modlitbě, překvapilo mě to... Ale není nic hloupějšího, než si vzít nějaký módní výstřelek a začít jej kritizovat...