Fejetony

Zase jsem se vrátil do dětských let, kdy prosinec trval strašně dlouho a já se doma motal rodičům pod nohama. A tak jsem letos začal péct cukroví. Najednou se mi vybavily všechny finty, které mě naučili rodiče. A šlo to. Večer jsem si vzal Písmo a poslechl si adventní písně. A zase na Mikuláše jsem sledoval potemnělou ulici a nasával tajemnou atmosféru tohoto svátku...

Můj kamarád přijel služebně z Německa, ubytoval se v Golf Resortu Kaskáda u přehrady a pozval mě na večeři. Konečně jsem byl v tom luxusním středisku, které znám jen pohledem ze silnice. Ale nic jsem z něj neviděl, byla už tma, jen tu a tam svítila žárovka z křovisek. Ale když mi servírka přinesla jídlo až na stůl, cítil jsem se jak partyzán – nebyl jsem host na služební cestě, a jedl jsem v restauraci! Vláda teď uvolnila některá nařízení – jiná ne. Můžeme vycházet z bytu i v noci. Pokud někdo pije rád alkoholické nápoje mezi vločkami na ulici, zas může. A už všechny restaurace jsou ode dneška otevřené...

„ Ve voze samém mladík i dívka ochotně postoupí své místo, byť i placené, osobám starším, zejména dámám a starcům; vůči pánům mladším dívka té ochoty míti nebude. Mladík seď v tramvaji skromně, se soudruhem nehovoř a nesměj se hlasitě a nepronášej vtipů…“ Přinášíme úryvek ze sto let staré knihy o slušném chování pro mládež od Jiřího Gutha (Jarkovského); nejen pro pobavení, nejen pro zamyšlení nad směrem vývoje naší společnosti – ale i pro zamyšlení nad formalismem či obsahem výchozího bodu, odkud kdysi tento vývoj započal...

Vážení čtenáři Skleněného kostela, milí přátelé, nedávno mi rodiče přivezli stoh farních časopisů Vinice Páně, které se vydávají v mé rodné farnosti Nivnice. Zalistovala jsem číslem jubilejního roku 2000 a přišlo mi to jak včera. Začaly se mi vynořovat vzpomínky, tak jsem si řekla, že se s Vámi o některé z nich podělím. Vydejte se tedy se mnou do malebné dědiny na úpatí Bílých Karpat do doby před dvaceti až třiceti lety...