Recenze

V roce 2017 vyšla v nakladatelství Prostor kniha Cesty do Utopie o putování českých intelektuálů v době první republiky do Sovětského svazu; tíhnutí velké části kulturní obce k levici a k sovětskému Rusku bylo tehdy nekritické a ochota zapojit se do stalinské propagandy vysoká. Je to přesvědčivý důkaze, že velký intelekt či talent a zdravý úsudek se mohou zcela míjet...

O románu Vyhaslý případ (1961) napsal Graham Greene, že je to „pokus dramaticky vyjádřit různé typy víry, poloviční víry i nevíry...“. Jak jej číst a komentovat, abych mu ani nekřivdil, ani ho nespolkl i s háčkem, který je v něm možná schovaný?

Jiří Suchý se svěřuje s nejintimnějšími záchvěvy své mysli. Ukazuje tak cestu pro každého, kdo pochybuje a hledá. Vidíme tu Suchého od nejútlejšího věku přes dospívání až po dnešní myšlenkovou dospělost a uvědomujeme si, že jeho životní pouť v tuto knihu logicky ústí. Dozvídáme se třeba, že chodil do náboženství a že ministroval, že ví, co je modlitba. Jiří Suchý je člověkem naší generace, která dostala základy víry v rodině, a chce předat tuto pochodeň dál...

Román Doktor Fischer ze Ženevy vydal Graham Greene roku 1980, když mu bylo 76. Typický Greene: virtuózně napsané, myšlenkově diskutabilní. To není negativní výtka: ať se diskutuje o tom, co chtěl básník říci. Laskavý čtenář si aspoň protříbí vlastní přesvědčení. Titul románu pokračuje aneb Večírek s třaskavinou, a v textu je opravdu několik názorových třaskavinek, které by mohly dočasně polekat nás obyčejné věřící...