Co je Česká republika Českou republikou, nevykazoval státní rozpočet takový deficit jako teď. To je nepříjemný pocit pro někoho, kdo ke své zemi cítí zodpovědnost. Jako by mu ujížděla země pod nohama. Každému je jasné, že stát musí něco dělat. Logicky: zmenšit své výdaje a zvýšit své příjmy. Inflace, která nás všechny ochuzuje, se začíná tvářit, jako nebyla jen nějaký (vnějšími okolnostmi vyvolaný) výkyv, ale jako by tu chtěla být navždy.

Milion chvilek pro demokracii pozvolna umlká, Letenskou pláň by dneska nenaplnil – s čím taky, s jakým programem? Náměstí už dnes dokážou naplnit jen kryptofašisté a extremisté – všeho druhu. Zato všeho druhu slušní lidé jsou v defenzivě.

Vláda povolala zpět k životu poradní panel odborníků s tím trapně velikášským názvem Národní rozpočtová rada vlády; a rada vládě radí, kde ubrat a kde přiškrtit: desítky návrhů, a vláda si z této černé bonboniéry vybírá-nevybírá. (Někdy mi připadá, že smyslem existence Národní rozpočtové rady vlády je v očích vlády jen to, aby děsila zpohodlnělé občany, aby tak vláda vypadala líp, jako ta, která toho zas tolik lidem nebere...)

Vláda jedná. Tedy ve smyslu: radí se.

Ale je tu pět vládních stran, každá má své představy, co by se mělo dělat. Každá se bojí o voliče.

Z vlády zatím jako obvykle nic nevypadává, jen termíny, kdy z ní jako cosi vypadne. Vládne se – nevládne, to je nepříjemný pocit pro toho, kdo ke své zemi cítí ještě nějakou zodpovědnost. Jako by mu ujížděla země pod nohama.

Mediální všeuměl Jaromír Soukup (já nejsem ani trochu jeho příznivec) to vyjádřil docela přesně: „Pořád slyšíme, že vláda nezvládá komunikaci, já si spíš myslím, že nemá co komunikovat.“

Zatím nám vládnou vcelku slušní lidé (Petr Fiala, Zbyněk Stanjura) či jenom umírnění šíbři (Vít Rakušan…). Ale jací nezodpovědní darebáci nám s takovou povládnou po příštích volbách? Z děr vylézají a o slovo se hlásí i ty nejhorší vzpomínky (komunisté či Jiří Paroubek).

Všichni se shodneme, že se současnou situací se musí něco dělat. Ale co?

Není čas už i pro ateisty, aby se konečně se obrátili k Bohu?