Do konce roku zbývají tři týdny, do Narození Páně čtrnáct dní. Ti moji přátelé, kterým to ukládá jejich povolání, šturmují s výkazy a výčty. (I já horempádem žádám o převod nevyčerpané dovolené do příštího roku.) Do Washingtonu, D. C., teď přiletěli dva čelní politici z východní poloviny evropského kontinentu, aby jednali o vojenské podpoře pro Ukrajinu, oba dva mají málo času, protože věc se musí vyřešit do konce roku. Volodymyr Zelenskyj nešetří silami, aby vybojoval podporu, která znamená přežití pro jeho zemi; maďarský premiér Viktor Orbán přiletěl, aby vyjednal záhubu pro úplně cizí, i když sousední zemi. Kdy naposled držitel nejvyšší moci (prezidentka je v Magyárországu jen loutka) v nějaké zemi přistál ve Washingtonu pouze proto, aby škodil cizímu státu, který jej ani nenapadl, ani jej neohrožuje? Z celého průběhu dějin – a dějiny jsem kdysi studoval – si nevzpomínám na takový případ.