Je to bezprecendentní: více než padesátiprocentní podpora pro prezidentského kandidáta v prvních dvou primárkách, mezi republikány v Iowě, konzervativním státě na Středozápadě, i týden na to mezi republikánskými voliči v New Hampshire, liberálním státě v Nové Anglii. Obávám se budoucnosti, obávám se, že by Donald Trump na podzim prezidentské volby mohl vyhrát – a potom lze od tohoto egomaniaka prahnoucího po pomstě očekávat cokoli, anebo volby nevyhraje, a v tom případě výsledek neuzná a rozpoutá běsnění ještě horší než před pěti lety...
Ale hovoříme-li kriticky o Donaldu Trumpovi, nemusí to znamenat podporu pro americkou liberální levici – jakkoli se to někomu může zdát logické; právě v tom, že tolik Američanů vidí v Trumpovi jakousi alternativu, ať už k čemukoli, spočívá neštěstí.
Za prvé Donald Trump jako alternativa k ideologickému a sociálně inženýrskému, genderovému a potratovému běsnění, které zachvacuje Spojené státy americké a šíří se odtud do celého světa. Odpověď zní: ne. Řekl jsem „běsnění“ – a je to běsnění nebo by se dal najít ještě drsnější termín. Když jsem už před deseti lety slyšel tehdejší Trumpovu protikandidátku Hillary Clintonovou, jak obhajuje metodu interrupce částečným porodem (a injekcí do hlavičky dítěte) – nedokázal jsem její předvolební vystoupení už dál sledovat a nebyl jsem daleko od toho stát se stoupencem jejího oponenta jen proto, že je její oponent. Jenže ono jde právě o to, že protivník toho, koho odmítám, vůbec nemusí být kladný hrdina. Pravda je taková, že když proti sobě kandidují dva, nejsem povinen vybrat si jednoho z nich. A zapomenout na jeho hříchy – daňové, sexuální či hříchy proti tak základní ctnosti, jakou je i v politice pravdomluvnost. A na to, že nikdy nic užitečného nevyráběl, naopak, své své miliony vydělal na hazardních hrách a pozemkové spekulaci.
Za druhé Donald Trump jak alternativa k aroganci bohatých a mocných. Odpověď zní: ne. Češi, kteří měli možnost hovořit s prostými Američany, svědčí o tom, že právě méně vzdělaní, tvrdě pracující občané USA Trumpa podporují jako toho, kdo zatočí s těmi nahoře. Vidí jej jako skutečnou revoluci, po které touží – i když neužívají slovo revoluce, jako toho, kdo to ukáže všem politikům a miliardářům, všem těm bohatým a mocným, kteří sobecky dál a dál hromadí další peníze a moc a pohrdají obyčejnými lidmi. Že Donald Trump prohrál minulé volby? Neprohrál, ukradli mu je Oni! Že není možné, aby někdo zorganizoval tolik volebních podvodů v tolika státech? To Je neznáte! Oni to mají obšancované všude. Že Trump prohrál už desítky soudních žalob na neregulérnost voleb? Americké soudy jsou neschopné a zkorumpované! Že Trump neplatil daně? Všichni víme, jak jsou daně v USA nespravedlivé! Že ukradl tajné dokumenty, schovával si je u sebe na Floridě a ještě se tím chlubil návštěvám? Tak vidíte, jaký je to chlapík, nebojí se Jich! Že se spustil s pornohvězdou a osahával slušné ženské? Tak jednak to není pravda, je to vzorný křesťan, a potom: tím líp, aspoň je vidět, že je to skutečný chlap - a že Jim to všem ve Washingtonu doopravdy nandá! Všechno se jim na něm líbí, i jeho hrubost: „on mluví jako my, on je jedním z nás!“ Vladimir Uljanov vulgo Lenin taky nebyl dělník, nikdy nepracoval ve fabrice – ale miliony dělníků v něm viděly svého vůdce.
Neštěstí spočívá v tom, že normální rozumní (a, ó hrůzo!, i věřící) lidé se ve své bezradnosti a v zmatku, který vidí kolem sebe, upnou k falešnému spasiteli – který se jim jeví energický, silný, jako Herkules na prahu Augiášova chléva. Falešní spasitelé, kteří se vynoří v čase rozvratu a krize, bývají těmi nejhoršími vládci, mnohem horšími než krize, kterou v očích lidí měli léčit. V dějinách jsme to viděli už mnohokrát, nejmarkantněji právě v případech spasitelů nacistických a komunistických.