Ve švýcarském letovisku Bürgenstock se konala za účasti stovky zemí a mezinárodních organizaci skutečně reprezentativní konference o míru na Ukrajině – ovšem bez účasti Ruska; takže, řekněme si popravdě, byla to spíš konzultační schůzka (účastníci zdaleka nebyli jednotní) o tom, jak přimět Rusko, aby souhlasilo s mírem. I to má ovšem velký význam.

Protože Rusko si mír nepřeje. Před dvěma roky, v začátku agrese, snad jsme na to nezapomněli, se za pouhé vyslovení slova mír v Rusku zavíralo a holčička, která napsala slovo MÍR na svůj školní výkres, byla odebrána otci a poslána do dětského domova. A zakázané je i slovo válka, šlo přece od začátku o „zvláštní vojenskou operaci“. Dnes už v Rusku nejen zmizelo písmeno Z, nejdřív všude malované jako symbol rychlého vítězství, ale mění se i slovník, kremelský vládce v projevu proneseném bezprostředně před konferencí ve Švýcarsku označil válečné dění na Ukrajině jako „konflikt“.

Ujasněme si nejdřív pojmy. Standardní situace, kdy se vstupuje do mírového jednání, je zastavení palby a setrvání jednotek obou stran v jejich současném postavení; každé straně v okamžiku zahájení mírových rozhovorů zůstává, co si vybojovala, respektive uhájila; základem mírového jednání je alespoň přibližná diplomatická rovnost a vojenská rovnováha. Ne tak v případě kapitulace. Kapitulace je zastavení palby ve chvíli, kdy se jedna strana už není s to bránit a vzdává se té druhé na milost a nemilost; opouští svá vojenská postavení a odevzdává zbraně.

Posuďme tedy, čemu se více podobá současný „konkrétní, skutečný mírový návrh“, jak jej přednesl prezident Ruské federace. „Ukrajinská vojska musí být zcela stažena z Doněcké a Luhanské lidové republiky, Chersonské a Záporožské oblasti. Upozorňuji: z celého území těchto oblastí v jejich administrativních hranicích, které existovaly v době jejich uvedení na Ukrajinu – “ tedy z ukrajinského území, které Moskva v září 2022 oficiálně připojila k Rusku, které však Rusko nemá zcela pod kontrolou, ukrajinské jednotky by se musely stáhnout někde i o desítky kilometrů. Mezi podmínky mírových jednání (ke kterým prý Moskva přistoupí „neprodleně“), patří i „omezení“ vojenské síly Ukrajiny, závazek, že Ukrajina nevstoupí do NATO, a „denacifikace“, což vzhledem k tomu, že Moskva označuje ta za „nacisty“ celou ukrajinskou vládu, znamená odstoupení všech současných ukrajinských představitelů.

To nejsou podmínky mírového jednání – ale návrh kapitulační smlouvy po vyhrané válce. Ovšem Moskva svou agresivní válku dosud nevyhrála, takové podmínky prostě neodpovídají situaci na bojišti – a je jasné, že nemohou být jako mírové návrhy míněny vážně; to ostatně jako první ze západních politiků výslovně konstatoval německý kancléř Olaf Scholz; ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj je označil za ultimátum a poukázal, zcela popravdě, na to, že rovněž Adolf Hitler, když si přál válku, neustále zvyšoval požadavky.