Vše započalo reportáží České televize v pořadu Reportéři ČT ze dne 10. 6. 2019, která byla věnována životnímu příběhu židovské obyvatelky Štěpánky Mikešové, jež byla odvlečena z Lidic 2. 6. 1942 a zahynula v koncentračním táboře. Autor pořadu Marek Wolner seznámil televizní diváky s výsledky bádání historika Vojtěcha Kyncla, podle nichž k zatčení této ženy došlo na základě udání její domácí, která na útrapy z koncentračního tábora zemřela v roce 1946. Její osmaosmdesátiletá dcera toto historikovo tvrzení nepovažuje za věrohodné, opírajíc se o názor archiváře Vojtěcha Šustka, jenž se touto věcí rovněž zabýval...

Číst dál...

Je třeba popravdě říct, že poměrně razantní opatření v jarních měsících, i když mnohdy zmatená, byla oprávněná; vedla k tomu, že pandemie viru, který se šířil z Číny, zasáhla Česko méně než většinu evropských zemí. Ale co teď? Virová pandemie ještě není za námi – ale už víme, že nepředstavuje smrtelně vážnou hrozbu. Na tento vir se masově neumírá, jako před sto lety při epidemii španělské chřipky...

Číst dál...

To se myslím ještě nikdy nikde nestalo: lídryně opozice jde na ústřední volební komisi podat protest proti oficiálně vyhlášeným výsledkům voleb, a netuší, že přichází do jámy lvové: je zadržena, omezena na osobní svobodě – a po sedmi hodinách, o nichž můžeme jen tušit, co se během nich dělo, vydává prohlášení k lidem protestujícím na ulicích, aby neprotestovali – a že ona sama odchází do emigrace...

Číst dál...

Na protirežimní demonstraci v Minsku se podle západních novinářů sešlo už 200 000 lidí. Co dál? Mají v Bělorusku svého Václava Havla, který dá řád a tvar všeobecné a leckdy hlouběji neujasněné nespokojenosti a jemně, současně však pevnou rukou převede zemi od diktatury k pluralitě? Nevím, nikdy jsem se o Bělorusko příliš nezajímal – pokládal jsem je za zemi, která se ocitla v Evropě jaksi omylem...

Číst dál...

Člověk nemusí být zrovna vývojový psycholog, aby věděl, že odložit šestiměsíčního špunta do jeslí (pro ty, kdo si to nepamatují, dodávám, že v tom věku neumí mnohé dítko lézt ani sedět) není zrovna dobrý nápad. Vzpomenu-li si na své početné potomstvo, děti i vnoučata, nemohu jmenovat ani jednoho, který by o něco takového stál, či by se (při zpětném pohledu) na jesle dokonce těšil...

Číst dál...