Především Rady zkušeného ďábla, ale i jiné knihy anglického duchovního autora C. S. Lewise patří mezi českými katolíky k nejoblíbenějším – a mnoho z českých katolíků ani nechce věřit, že Lewis s nimi napatřil do stejné církve, nýbrž byl anglikánem.

Nedávno jsem si pořídil životopis C. S. Lewise, který napsal Colin Duriez; o tom, proč Lewis, představitel britské  „high church“, nezkatoličtěl, se tam sice nepíše, ale z náznaků lze leccos vyvodit. Lewis pocházel z protestantské rodiny ze Severního Irska. Je pravda, že pravděpodobně díky předčasné smrti matky a jisté tvrdosti otce víru v mládí zcela opustil, jisté protestantské kořeny však v jeho mysli zůstaly. K víře se vrátil z velké části díky vlivu spisovatele J. R. R. Tolkiena (měli takový typicky anglický debatní klub). Tolkien byl velmi zásadový katolík (zajímavá je sbírka jeho dopisů, které psal svému nejstaršímu synovi – katolickému knězi; dá se z ní něco najít na internetu). Když se Lewis rozhodl stát se anglikánem, Tolkiena to velmi zklamalo, doufal, že Lewis přijme katolickou víru. Ovšem přihlásit se ke katolické víře v Anglii v první polovině 20. století nebylo nijak snadné; stávajícím katolíkům se jejich víra tak nějak tolerovala, ale přestup k „římanům“ byl pořád ještě „silné kafe“.

Z toho, co jsem o tom četl, mám ovšem dojem, že Lewis příslušnost ke konkrétní denominaci tak úplně neřešil. V klubu Inklingů, který s Tolkienem a několika druhy vytvořili, byli i metodisté a vůbec lidé nejrůznějšího založení. V Tolkienově životopisu od téhož Colina Durieze se uvádí, že například i Charles Williams (mimo Inklingů také člen Zlatého úsvitu – zednáři založené tehdy významné moderní magické společnosti) měl k Tolkienově nelibosti na Lewise velký vliv. Možná ono okultní magično Lewise lehce nad zdravou míru přitahovalo?!

Přestože některé Lewisovy spisy (zejména Rady zkušeného ďábla a Přípitek zkušeného ďábla) vyznívají místy velice katolicky, připadá mi, že Lewis měl pocit, že katolictví je příliš svazující a tak trochu „přízemně rozumové“.

A pak přišla v jeho životě situace, která se s katolictvím už dobře skloubit nedala. Zásadní zlomem se totiž, mám za to, stal vztah, který C. S. Lewis navázal s Joy Greshamovou, rozvedenou americkou spisovatelkou. Kvůli zajištění jejího trvalého pobytu (a pobytu jejích dvou synů) ve Spojeném království s ní Lewis uzavřel civilní sňatek; ten před Tolkienem, vědom si jeho katolických názorů, utajil. To je v budoucnu ještě více odcizilo. Po prohloubení vztahu s Joy se s ní Lewis pokoušel uzavřít církevní sňatek v anglikánské církvi. Tenkrát, kvůli rozvodu Joy, to ani v anglikánské církvi nebylo jednoduché. Přes zamítavé stanovisko biskupa je oddal Lewisův přítel u nemocničního lůžka, když Joy onemocněla rakovinou.

Bez významu myslím nebyla ani Lewisova porážka ve veřejné disputaci s katolickou filozofkou Elisabeth Anscombovou (co jsem o ní četl, tak ta dáma byla opravdu v dobrém slova smyslu těžký kalibr) v roce 1948. Lewis tento svůj neúspěch velice těžce nesl. Možná právě proto přestal psát své slavné apologetické spisy a obrátil se k psaní „magické scifi“.

A rád bych zmínil ještě jednu věc. V Anglii psal Lewis své slavné knížky (K jádru křesťanství a další) a něco podobného tvořil i G. K. Chesterton, v Americe bouřili na stadionech a v rádiu letniční kazatelé – nebo také katolický arcibiskup Fulton Sheen a vypadalo to, že křesťanství po deziluzi a hrůzách obou válek chytá druhý dech. Ale pak se to nějak pokazilo. Tolkien, který vnitřně bojoval i s přijetím II. vatikánského koncilu (aby jej nakonec se slovy „Kam bychom šli, Pane“ přijal) se od nové doby opouštějící Boha distancoval. A Lewis možná (hodně velké možná) takovým „zpátečníkem“ přece jenom být nechtěl...