Okresní soud ve Vsetíně vynesl rozsudek, kterým měla být ukončena kauza otravy řeky Bečvy. Říkám „měla být ukončena“ – protože takový je snad smysl soudního rozsudku v demokratické společnosti. Jenže rozsudek, který vynesl Okresní soud ve Vsetíně, by byl nepochybně ozdobou judikatury Okresního soudu v Kocourkově...
Tématem evangelijního čtení dnešní neděle je otázka vztahu náboženství a veřejné moci, otázka, kterou se farizeové a herodovci snažili dostat Pána Ježíše do úzkých: „Je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“ Můžeme říct, s trochou nadsázky, že dnes slavíme svátek všech křesťanských politiků a politických komentátorů!
Po polských volbách všechno nasvědčuje tomu, že po osmi letech ztratí vládní moc sociálně-konzervativní strana Právo a Spravedlnost (PiS). Ne snad proto, že by volby prohrála, naopak zvítězila se zhruba pětiprocentním náskokem. Jenže si během uplynulých let udělala zaryté nepřátele prakticky ze všech potenciálních koaličních partnerů…
Přiznejme si, že člověk není jen bytost emocionální, ale přece jen do značné míry také nadaná čímsi jako rozumem – a tak si své emoce musí racionalizovat. Chce-li nenávidět, není to možné jen tak, bez příčiny, jako nabídka pizzy k snídani, „protože chci“. A lidská nenávist je opravdu hladová potvora, která, má-li růst a sílit, potřebuje stále novou stravu, hodně stravy...
V životě jsou různá pozvání a pozvánky. Často se nám stane, že na jeden čas bychom měli být na více místech, dělat více věcí najednou. Jak se zachovat, abychom volili správně – kam jít, co dělat?
Čtu si teď Deníček svaté Faustyny; je to jedna z těch knih, které musí člověk přestat číst po pár stránkách, jinak riskuje, že ho ta kniha změní – jeho cítění a myšlení, jeho zbožnost, jeho život... Vůbec, ani trochu se teď necítím na to, abych něco říkal k slovům a jednání sestry Faustyny – a tím méně k slovům a jednání Pána Ježíše, jak o nich svědčí tato kniha...
Člověku jistě zatrne při zprávách o hrůzách, kterých se dopouští Hamás v Izreli, ale kdo z nás si položí otázku Proč? A jako bychom si všichni, zodpovědní i bezvýznamní, odpovídali dětsky: protože proto – prostě jsou takoví…
