Dnešní neděle pro ty, kteří se nechávají vést vítězným pastýřem do nebeské radosti, je ověnčena vděčností a prosbou. Je den modliteb za nová duchovní povolání – celá církev, vědoma si nedostatku v této oblasti, úpěnlivě prosí: „Pane, pošli dělníky na svou žeň.“ Jak kázat o dobrém pastýři a jeho stádu dnes, kdy člověk nechce být členem tupého stáda, které se v lepším případě nechá vést, a neví kam, v horším zpanikaří a zničí samo sebe?
Podobně jako Panna Maria byla moje babička skromná, tichá, pokorná a zbožná. Babička mi dávala příklad svým životem, který pevně stál na základech Desatera a byl prodchnutý vírou a důvěrou v Boha. Když jí bylo sedm let, vypukla druhá světová válka. Ve dvanácti letech přišla o tatínka a jako nejstarší ze sourozenců začala být své mamince oporou a předčasně tak dospěla, protože následovala jen práce a odříkání...
Kdykoli vidím záběr Andreje Babiše u řečnického pultu v Poslanecké sněmovně, vždycky si říkám: Ale pane expremiére, vždyť jste přece řekl, že pokud byste měl být opozičním poslancem, tak poslanecký mandát složíte! Ovšem pan expremiér by mi mohl odpovědět: Některé slovo sice nedodržuji, zato některé ano, taky jsem řekl, že sněmovna je žvanírna, a teď jsem to dokázal: mluvil jsem pro nic za nic déle než tři hodiny v jednom kuse!
Taková vzpomínka z mladých let: sluníčko svítí, hudba z amplionů hraje a náš ukrajinský učitel marxismu-leninismu, celý rozzářený, v obleku, drží v ruce velikou papírovou květinu a rusky nás zdraví, všechny, jednoho po druhém, jak přicházíme na prvomájové shromaždiště naší fakulty. „Vot, s prázdnikom vas!“, „S prázdnikom vas!“, hlásí učitel marxismu-leninismu každému z nás. A zní to jako hrozba: „Já vás...!“ Ovšem on to tak nemyslí. Ale prvomájové průvody pro mě v každém případě nikdy nebyly nic příjemného...
Když se zaváděl zemní plyn, bralo se to za velký pokrok. Ovšem většina lidí si musela koupit nový sporák. Vzpomínám si na výstavu starých sporáků, jak stály na chodníku skoro před každým domem a čekaly na společný odvoz. Každý sporák byl jiný, každý s přiškvařenými zbytky jídel, kterých jsme si ani nevšimli, když jsme sporák při úklidu umývali, ale na ulici působily neuvěřitelně trapně...
„Drahé děti! Dívám se na vás a vidím, že jste ztracení. Proto vás všechny vyzývám: vraťte se k Bohu, vraťte se k modlitbě a Duch Svatý vás naplní svojí láskou, která dává radost srdci. Naděje bude vzrůstat ve vás i v lepší budoucnost, a vy se stanete radostnými svědky Božího milosrdenství ve vás i kolem vás. Děkuji vám, že jste přijaly moji výzvu. “
(25. 4. 2022)
(Věříme v Medjugorje, ale uznáváme konečný úsudek církve.)
Poslouchal jsem včera v rozhlase vyprávění biologa Jaroslava Petra o válečných zvyklostech živočichů: říkal, že zvířata nerada válčí, raději jen zahrozí, předvedou své drápy nebo zuby, a pak dojde často k nějakému vyrovnání nebo k útěku slabší strany. Boj až na smrt je v přírodě výjimka. Něco jiného ovšem je, když nějaký živočich bojuje o své území, na kterém závisí jeho život...
