Seděl jsem na schodech našeho farního kostela svatého Augustina s jedním kamarádem, který je ateista, a během rozhovoru jsem mu řekl, že se jednou možná stanu knězem. Vstal a prohlásil: „Jestli se někdo jako ty jednou stane knězem, tak ze mě bude biskup!!!“ Po tom, co se stalo včera, může můj kamarád začít s katechismem!
Byli jste v Remeši? Stoosmdesátitisícové město leží v kraji Champagne v severozápadní Francii. Zaujme – alespoň mě zaujalo – živou, klidnou atmosférou. Ale Remeš – to je především katedrála, zasvěcená Panně Marii. Stavba ze 13. století, monumentální, tyčící se nad městem. Katedrála, jako vůbec kostely ve Francii, je majetek státu. Ale snad je tu aspoň nějaká přítomnost církve? Ano, na prvním ze svítících informačních panelů čtu pozdrav od remešského arcibiskupa. Dobrá – ale je tu taky někdy mše svatá? Nikde ani nejmenší informace v tom smyslu...
Všem nepřátelům hlavy dolů! Tedy: všem dětem obědy zdarma! Když jsem to slyšel, nejdřív jsem si myslel, že pan předseda vlády chce platit obědy ze svého svěřeneckého fondu (velký je na to dost!), ale ne, jde o obědy za peníze z eráru. Pan premiér, domácky oblečený ve svetru, to hezky vysvětloval: jde mu o děti; a opozice se jistě taky připojí, říkal, tedy pokud jí jde o děti...
V roce 2016 se u nás „ze zkumavky“ narodilo celkem 4 504 dětí; průměrná úspěšnost přivedení dítěte na svět z jednoho cyklu umělého oplodnění přitom činila 11 procent... Hnutí Pro život upozorňuje, že ačkoliv náklady na asistovanou reprodukci představují pro veřejné zdravotní pojištění vysokou zátěž, není párům, které nemohou počít dítě, nabízena léčba příčin neplodnosti.
Maminko moje! Tak – teď jsem u tebe: je chvíle modlitby, chci se modlit. Být s tebou, hovořit s tebou, hledět do tvých očí... Ale – maminko moje, to to trvalo, než jsem se přinutil vyhradit tuto chvíli k modlitbě, mít tuto chvíli jen pro rozhovor s tebou! Jeden tisíc věcí bylo právě důležitějších než modlitba...
Jde se mlčky. Někdo pouští v rukou zrnka růžence, jiný sleduje kabonící se oblohu (za chvíli začne pršet), další je ponořený do sebe. Občas si vyměníme úsměv. Sám se modlím růženec na prstech, ten dřevěný jsem jako obvykle zapomněl doma. Z roztržitosti a opatrnosti zároveň se v každém druhém desátku modlím zdrávasů patnáct!
Jsem na dovolené v Mariánských Lázních. Kolem mě zní téměř jenom ruština. Podle informací pracovnice hotelu Rusové už téměř vytlačili dříve převažující turisty německé. V restauraci máme zaplacenou slavnostní večeři. Nejsme si jisti, jak bude večeře probíhat. Přichází obsluha, která hovoří pouze rusky, česky ani nerozumí...
