P o e t i k a

Nejlíp se mi píše když
se omluvím Panně Marii a
růženec nechám na klekátku
(jen malou chvíli)

T a m

Tak
tak na pomezí
dobrého a zlého
(Je
místo přesně mezi
množina bodů
patřících ke propasti
ale
držících ještě
naši nohu)

Tam
na pomezí
sopečného magmatu
a šutrů
už miliony let chladných

vytryskne báseň

D n y

Někdy je velmi těžké sdílet
Mrak nese blesk Krajinu nese výlet
Pták nese křídla křídla nesou ptáka
A
v krajině
se smráká

Někdy je velmi těžké sdílet
co mám i nemám Šílet
i radovat se s někým
koho se ještě ptám co jsi zač?

Pták nese křídla a křídla nesou ptáka:
jsou dny kdy vrána zpívá
a dny kdy slavík kráká
A
obojí je pláč

P r a m e n

Jak hltavě
pije tvůj cit ze studánky
k níž musíš přikleknout
abys zachytil její proud
ústy anebo dlaní

Proud
živý
jenž mění zlato slunce
ve stříbro

hraje si
se světlem jak dítě
se skleněnkou
kterou našlo v lese...

Jsou prameny
z nichž můžeš pít jen vkleče

Světlo
které udržíš živé v dlaních

Láska