Anebo je snad lepší, jak to dnes dělá spousta katolíků, kteří jsou na zodpovědných místech (o evangelících ani nemluvě): totiž posloužit nevěřícím tak, jak oni to chtějí – neboli, jak se dnes taky říká, „respektovat svědomí nevěřícího“? To ovšem potom leckdy předpokládá, že vlastní svědomí schovám doma na dno skříně a nebudu s ním chodit do práce...

Číst dál...

Často se mi v mysli vrací vzpomínka, kterou zaznamenal tlumočník, jenž působil i při setkání německého teologa Karla Rahnera s italským kardinálem Alfredem Ottavianim ve Vatikánu. Rahner, který považoval Ottavianiho přímo za ztělesnění všeho negativního v církvi, si při audienci nebral servítky a mluvil velice zostra, až nezdvořile; tlumočník se to ve svém překladu snažil poněkud zmírnit, což Rahner nezaznamenal...

Číst dál...

Je to veliký problém, kdo přináší na Vánoce dárky. Ve Francii je to Otec Vánoce. V USA a pod jejich vlivem v půlce světa jakýsi Santa Klaus. V některých zemích s katolickou tradicí svatý Mikuláš, různě zobrazovaný. Právě svatý Mikuláš, tedy sanctus Nikolaus, snad z nevědomosti, byl v protestantské Americe přetransformován do Santa Klause, z biskupské mitry se stala červená, bíle bambulatá čepice a liturgický oděv se změnil v jakési červené, bíle olemované montérky...

Číst dál...

Pro poznání Boží pravdy, a tím i pro včasné získání informace, že se narodil Mesiáš, byli kompetentní místní – příslušníci vyvoleného národa, znalci Písma; ti také věděli, co nevěděli nežidovští mudrci: Mesiáš se má narodit v Betlémě. Ale hvězdu, jako oni, neviděli... A o tom, že by se už narodil, neměli ani tuchu. Vlastnili znalosti, byli ve správné nauce – ale vnuknutí a inspiraci k cestě za Mesikášem dostali lidé úplně mimo vyvolený národ. Hvězda je zavedla až k betlémské jeskyni...

Číst dál...

O svátcích jsme byli na koncertě, kde se hrály i klasické melodie. Snažila jsem se svého pětiletého syna udržet aspoň trochu v klidu, a tak jsem mu přibližovala dění okolo nás různými komentáři. Když vedoucí cimbálové muziky Vizovský Juráš ohlásil, že zazní Turecký pochod od Wolfganga Amadea Mozarta, pošeptala jsem synovi do ucha: „Poslouchej, to znáš, to občas hraju na klavír...“

Číst dál...