Kdo neodpouští, žije ve světě zlých lidí, a to zejména ve svém okolí; kdo neumí odpouštět, má v srdci velikou skříň plnou kádrových materiálů na lidi, které zná, osobně i třeba jen z médií; mění se sám postupně v kartotéku cizích hříchů. Svět okolo něj černá. Jeho životní prostor se zmenšuje a jemu samému je stále více smutno. To v lepším případě – v tom horším se mění v mstitele, reformátora-amatéra a třeba i v teroristu.
Sidebar
RSS
Malá zamyšlení
O dávání a hlavně přijímání
Někdy si říkám, jestli se nám ta naše ochota pomoci a přispět někdy nemění v heslo „Hlavně nezůstávej nikomu nic dlužen“. Jenže v lásce to neplatí. Skutky lásky nemůžeme přepočítávat jako ve směnárně. Neexistuje na ně žádný kurz. Máme se přece naučit dávat, aniž bychom čekali něco zpět. A na druhou stranu se nutně musíme naučit přijímat, i kdybychom neměli co dát na oplátku. Jinak totiž nebude nikdy výměna lásky fungovat. Stal by se z ní pouhý obchod s dobrými skutky.
Obraz Nanebevzetí
V Brně jsou tři krásné kostely Nanebevzetí Panny Marie: podle abecedy jezuité, Staré Brno a Zábrdovice...
Tady jsem doma
Dlouho jsem nechápal, proč se něco takového, jako jsou zjevení na určitých místech, objevení zázračné studánky, děje. Proč se z takových míst postupně stávají cíle poutí, rostou na nich kostely nebo alespoň kapličky. Na Turzovce, ve Filipově v Čechách a na desítkách dalších míst.
Otec a Syn
„Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně“ – slyšeli jsme v evangelijním čtení minulou neděli (9. srpna). Je to součást velké Ježíšovy řeči o eucharistii, o víře – a právě o vztahu k Synu a k Otci, jak ji máme zaznamenánu v 6. kapitole Janova evangelia; řeči pronesené k zástupům, které se Ježíše vydaly hledat, když zázračně nasytil asi deset tisíc lidí pěti ječnými chleby a dvěma rybami...