Malá zamyšlení

Jedenadvacáté století už je plnoleté: dovršilo 18 let... Je to náš čas. Kdo se narodí letos, má velmi dobrou šanci, že se dožije příštího století... Říkáme všichni, věřící i nevěřící, „jedenadvacáté století“ – a vlastně tím uznáváme, že narození Krista Pána je zlomový moment, od kterého se počítají dějiny. A jeho opětovným příchodem dějiny skončí. Jak je to dávno, co jsme se loučili s dvacátým stoletím a báli se, že počítače nezvládnou přechod z 99 na 00? Aspoň mně připadá, jako by to bylo včera. 

Maminko moje! Tak – teď jsem u tebe: je chvíle modlitby, chci se modlit. Být s tebou, hovořit s tebou, hledět do tvých očí... Ale – maminko moje, to to trvalo, než jsem se přinutil vyhradit tuto chvíli k modlitbě, mít tuto chvíli jen pro rozhovor s tebou! Jeden tisíc věcí bylo právě důležitějších než modlitba...

Pozoruji, jak se pomalu i do mainstreamového diskursu vrací, že se šestadvacátému prosinci říká „na Štěpána“, „Štěpán“ – koneckonců je to přece stokrát lepší, než když se říká to šílené „Druhý svátek vánoční“! Koho to vůbec poprvé napadlo, číslovat svátky – a ještě to takto psát do kalendářů?! Taky Červené pondělí měli nazvat „Druhý svátek velikonoční“! Ale o to tolik nešlo, cílem samozřejmě bylo, aby se nemuselo říkat Boží hod – natož slavnost Narození Páně či jiné liturgické označení...

Římské martyrologium, oficiální seznam svatých a blahoslavených katolické církve, neuvádí jen mučedníky, jak by svědčil jeho tradicí daný název. Ale podívejme se právě jen na mučedníky v tomto seznamu a uváděné v jediný den, dnes, 5. listopadu. Nejvíce mučedníků pochází z doby antického Říma a z 20. století...