Od Kaifáše vedli Ježíše do vládní budovy. Bylo časně ráno. Ano, kousek předtím se píše, že zakokrhal kohout. Který zvuk, přírodní či technický, ohlašuje ráno nám? A která znamení – myslím čistě přirozené jevy z tohoto světa – vnímáme jako signál, že nastal další den v dějinách spásy? Další fáze v osobním duchovním životě? Sami do vládní budovy nevstoupili, aby se neposkvrnili, ale aby mohli jíst velikonočního beránka. Samozřejmě: hlavně že zase splnili předpis. Že přitom organizují likvidaci nevinného, na to mysleli mnohem méně nebo vůbec. To pro ně nebyl problém Zákona a možná ani svědomí. Podobně jako jejich kolegové v galilejských synagogách: místo co by žasli, že Ježíš uzdravil nemocné, zásadně jim vadilo, že to dělal v sobotu. Pozor na ten minulý čas a lokaci na Blízký východ: co když býváme taky takoví? V Ježíšově případě to byla životu nebezpečná byrokracie. Ale i fyzicky neškodný formalismus, který vytlouká ducha literou, Ježíšovi v jistém smyslu ubližuje: dodnes účinně odpuzuje od církve.