Téma

Milí čtenáři Skleněného kostela, dnes (5. února 2017) je první výročí tragické smrti minoritského kněze otce Roberta Mayera. Otec Robert se hluboce zaryl do mého srdce, proto jsem se rozhodla se s Vámi podělit o své vzpomínky...

Ovšem cizinci, kteří žili uprostřed Izraele a podíleli se různým způsobem na životě iraelského národního společenství, byli – a vlastně pochopitelně – stále sociálně a společensky v nevýhodném postavení; jako občané, kteří neměli všechna práva, se stávali cílem vykořisťování ze strany těch zlých lidí, kteří v nich vycítili skupinu, jež se nemůže dostatečně silně bránit...

Něha, děťátko v jeslích, zpěv andělů, poklona pastýřů, záře nebeská. A hned druhý den: krev, smrt nevinného: první mučedník svatý Štěpán. Křesťanství je radostné, ale nikoli sladké, chce se nám tím říci. Hned den po Božím hodu vánočním se nám připomíná, že není (pravé) křesťanství bez mučednictví, bez kříže. A opět hrůza: církev nám ukazuje brutální masakr, několik desítek a snad i stovek dětí zavražděných před očima rodičů, obraz dnešního světa...

Většinu času tráví vězni v chladném šeru a vlastním a cizím zápachu. Doslova. Denní rytmus jim zpestří jen hodina a půl pobytu v „kleci“. To je šest metrů čtverečních udusané země, ohraničené betonem, s nízkou kovovou mříží nad hlavou, která přiléhá k cele. Výhoda? Čerstvý vzduch. A pohled do nebe. … Režim je přísný ve všech ohledech. Psát ven nelze, dostat můžete dva balíčky ročně...