Duchovní

Dnes zemřel papež Benedikt XVI. Myslím, že klidně mohu doplnit přivlastňovací zájmeno: MŮJ papež. Na počátku mé požehnané cesty do katolické církve stál právě tento nenápadný a pokorný pastýř, skrze jehož první slova v roli papeže dne 19. 4. 2005 se dobrý Bůh rozhodl udělit mi milost obrácení. Ano, v tento den jsem skrze tohoto muže uvěřil v Boha, který se světu zjevil v osobě Ježíše Krista. Od té doby byl Benedikt XVI. mým stálým průvodcem duchovním životem...

Svatý Štěpán v poslední chvíli pozemského života vyznává víru a svědčí o Pánu Ježíši slovy Ducha Svatého: „Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!“ Prosí o záchranu své nesmrtelné duše: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ A prosí o záchranu těch, kteří na něm páchají zločin vraždy: „Pane, nepřičítej jim tento hřích!“

Každý člověk touží po tom být šťastný. Ve svém životě hledá cestu k tomuto štěstí. Nabízí se spousta líbivých zkratek, ale ty mají háček, který nejlépe vyjadřuje věta: „Zkratkou je to sice dál, ale zato je to horší cesta náročnějším terénem...“ 

Pán Ježíš k nám stále přichází, aby nám dával milost za milostí – poklad nepomíjející. Tento poklad je často „zabalen“ do zvláštních krabiček – obalů. Jsou to: těžkosti, výzvy k oběti, nemoc, různá utrpení. Často právě ty krabičky – obaly, které se nám zdají odporné na pohled nebo naprosto nepřijatelné, nám přinášejí skutečný a nepomíjitelný poklad...