Duchovní

Věříme v jednoho Boha ve třech osobách (Trojice). To, že je Bůh trojjediný, nám sdělil Ježíš Kristus: Syn hovoří o svém Otci v nebi: „Já a Otec jedno jsme.“ Modlí se k němu a dává nám svého Svatého Ducha, který je láskou Otce i Syna. Proto jsme byli pokřtěni „ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého...“.

V jednom fejetonu básník Jan Skácel, který nebyl věřící, ale v dětství chodil do náboženství, píše, jak, turisticky, přišel do kostela spolu se svojí ženou, jež do náboženství nechodila, a jak ho šokovalo, když se žena před trojičním sousoším zeptala, co tam nahoře jako dělá ta slepice... Ano každý ještě ví, že muž na kříži je Ježíš Kristus. I Boha jako vousatého starce většina lidí pozná; ale co tam nahoře dělá ta slepice?

Duch Svatý se nám stále dává. Dává se nám v pro nás nepřestavitelné míře. Ale my často odmítáme. Co nás k tomuto odmítání vede? Je to matka všech hříchů – pýcha. Já to zvládnu sám. Já chci být nezávislý. Já to dokážu. Já tě nepotřebuji. Já ti to neodpustím...

Každý den jezdím do práce kolem lékárny v Králově Poli, která se jmenuje U Trojice. Na štítě je, pečlivě obnovené, staré štukově vyjádření nevyjádřitelného: starý muž, mladý muž a holubice, tedy Duch Svatý. Je to naivní umělecké vyjádření, ale pomáhá mi ve víře; vždycky, když jedu okolo, Otce i Syna i Ducha Svatého pozdravím – a jsem rád, že moje víra je stejně naivní, jako víra toho dávného štukatéra před více než sto lety...