Každý den jezdím do práce kolem lékárny v Králově Poli, která se jmenuje U Trojice. Na štítě je, pečlivě obnovené, staré štukově vyjádření nevyjádřitelného: starý muž, mladý muž a holubice, tedy Duch Svatý. Je to naivní umělecké vyjádření, ale pomáhá mi ve víře; vždycky, když jedu okolo, Otce i Syna i Ducha Svatého pozdravím – a jsem rád, že moje víra je stejně naivní, jako víra toho dávného štukatéra před více než sto lety...

Číst dál...

„Ale církev učí o Duchu Svatém už skoro dva tisíce let – a tohle přece nemá zapotřebí,“ říkal mi, velmi pohoršeně, jeden kněz, když se i mezi katolíky začaly projevovat charismatické dary podobné těm, o jakých jsme četli ve Skutcích apoštolů, a mysleli jsme si, že se nás netýkají, když se i u nás katolíků začalo hlaholit v jiných jazycích, když najednou i lidé v našem blízkém okolí měli vidění a slyšeli v srdci úplně jinak Boží hlas…

Číst dál...

Pavel a Sila „potom šli přes Frýgii galatským krajem, protože Duch Svatý jim zabránil kázat slovo Boží v (provincii) Asii“, čteme v 16. kapitole Skutků apoštolů. Jak asi vypadalo toto zabránění? Nevíme, nemohl se jim postavit fyzicky do cesty... Oni chtěli dělat něco jiného – a to výhradně pro evangelium, ani trochu pro sebe – ale ne, Duch Svatý je poslal do Frýgie a Galatie… 

Číst dál...

Duch Svatý je nejjemnější a nejcitlivější bytost, která existuje – ale není to člověk, proto ani nemůže být žena. Pán Ježíš je muž; největší tajemství víry ze všech tajemství víry spočívá v tom, že druhá osoba v Boží Trojici se stala člověkem, aniž by přestala být Bohem. Pán Ježíš byl počat jako člověk mužského pohlaví. Ale Bůh Otec, i když je Otec, to slovo není jen nějaká metafora, on je skutečný Otec, ovšem není muž, protože není člověk...

Číst dál...