Duchovní

Co je podmínkou, abychom vstoupili do Božího království? Vejdeme do něj jen tehdy, když hodně vytrpíme. Nejeden z dnešních hlasatelů radostné zvěsti na to zapomíná a protiřečí této větě – například tím, že navrhuje zrušení náboženských povinností. Nic nemusíme, to bude ráj na světě, lidé se k nám pohrnou, církev bude růst jako na svém počátku, všichni budou mít dokonalou víru...

Podobně jako Panna Maria byla moje babička skromná, tichá, pokorná a zbožná. Babička mi dávala příklad svým životem, který pevně stál na základech Desatera a byl prodchnutý vírou a důvěrou v Boha. Když jí bylo sedm let, vypukla druhá světová válka. Ve dvanácti letech přišla o tatínka a jako nejstarší ze sourozenců začala být své mamince oporou a předčasně tak dospěla, protože následovala jen práce a odříkání... 

Dnešní neděle pro ty, kteří se nechávají vést vítězným pastýřem do nebeské radosti, je ověnčena vděčností a prosbou. Je den modliteb za nová duchovní povolání – celá církev, vědoma si nedostatku v této oblasti, úpěnlivě prosí: „Pane, pošli dělníky na svou žeň.“ Jak kázat o dobrém pastýři a jeho stádu dnes, kdy člověk nechce být členem tupého stáda, které se v lepším případě nechá vést, a neví kam, v horším zpanikaří a zničí samo sebe?

V promluvě z neděle Božího milosrdenství jsme si připomněli, od čeho především nás chce milosrdný Bůh zachránit – od pekla. Druhý den na to ve věznici, kde sloužím jako kaplan, jeden „loupežník“, který často připomíná své znalosti Bible – pronesl řeč o tom, že peklo neexistuje, protože Bůh je láska. Bratr dostal za úkol, aby spočítal, kolikrát Pán Ježíš v Písmu mluví o pekle a varuje nás před ním...