Duchovní

Nádherným a povzbuzujícím příkladem pro boj se zlem a život podle Božího Slova je dnešní světec – svatý Prokop. Jeho život je ztělesněním dnešního Božího slova. Žil na přelomu 10. a 11. století. Stal se mnichem – benediktinem v Břevnovském klášteře. Sázavská kronika o něm píše: „Pohrdl marností světa, zřekl se domu, manželky, polností, příbuzných a přátel, dokonce i sebe samého, dal výhost lsti plnému světu a jeho bídné nádheře.“

Pán Ježíš zkouší učedníky, kteří díky znamením, která konal, si myslí, že se jim nemůže nic stát. Jak by se mohli tak zkušení rybáři vydat na nebezpečnou noční plavbu? Ve větrné bouři jediné, na co myslí, je nebezpečí ztráty života – pozemského. Budí Pána Ježíše: „Mistře, je ti jedno, že hyneme?“ Jsem přesvědčen o tom, že otázky, kterými Pán Ježíš zkoušel své současníky a zkouší také nás, jsou klíčové pro náš život...

Papež František přijal jáhny své římské diecéze, i s jejich manželkami a dětmi. Jáhen, řekl při této příležitosti, není „poloviční kněz“, ani nějaký „kněz druhé kategorie“ či „nóbl ministrant“. „Stručně by se dala jáhenská spiritualita, spiritualita služby, shrnout do několika slov: dostupnost uvnitř a otevřenost navenek.“ Boží lid je nositelem pravdy, ale někdy jeho mentalita pracuje pomalu. Někde si lidé na službu jáhnů ještě nezvykli. „Chci normální církevní pohřeb,“ říkal jeden muž v severních Čechách, „ne s tím chlapem s tou šerpou...“...

Uvědomím si někdy nejen radost z modlitby, ale i odpor. Je to ostuda: po tolika letech života s Pánem a s Pannou Marii a se svatými a s anděli, ale někdy skuteně musím překonávat jakýsi odpor, když se chci modlit. Ne sice odpor silný, ale že vůbec! Po tolika prožitcích Boží moci a pomoci!  Není to bezprostředně poté, co se dopustím hříchu: ne, to už jsem se naučil, že po svém selhání honem utíkám k Pánu a prosím ho o odpuštění. Ne vždy hned, ale vždy je tam alespoň výkřik uvědomění: – Pane, Pane, odpusť mi prosím!