Známe pravdu z katechismu, že Duch Svatý je třetí Božská osoba – ale jednáme s ním jako s osobou? Sekta svědků Jehovových, která neuznává Trojici, popírá i osobní podstatu Ducha Svatého, „Duch Svatý, to je jenom taková síla,“ říkají. Ale nechováme se i my, křesťané, často podobně?
Sidebar
RSS
Duchovní
Novéna k Duchu Svatému, osmý den: evangelizace
Jak asi, říkal jsem si vždycky, otevíral nepoznaný Pán Ježíš učedníkům Písmo na cestě do Emauz, že „hořelo jejich srdce“? Možná to bylo nějak tak, jak čteme ve 2. kapitole Skutků apoštolů v řeči svatého apoštola Petra v Jeruzalémě o prvních Letnicích po zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Páně...
Novéna k Duchu Svatému, šestý den: znamení odporu
„Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše...“
Novéna k Duchu Svatému, sedmý den: evangelizace
Bezprostředně po seslání Ducha Svatého, po hukotu vichru, jazycích jako z ohně, promlouvání v cizích jazycích následuje řeč – slavnostní, vážná, hlasitá řeč: kázání, zvěstování. Seslání Ducha Svatého neskončilo – nýbrž pokračuje slovem církevní autority, oslovením všech přítomných.
Novéna k Duchu Svatému, pátý den: osoba v Trojici
První slovo o Svatém Duchu, třetí osobě v Nejsvětější Trojici, slyšíme na začátku Nového zákona, v Nazaretě, bezvýznamné vesnici v pohrdané Galileji – ne třeba v Jeruzalémě – ze zvěstování pro Pannu Marii, když se dovídá, že právě z ní se vtělí Ježíš – druhá osoba v Trojici.