Fejetony

Tatínek nesl klučinu v náručí, maminka tlačila kočárek. Mladí lidé kolem dvacítky. Krásný pár. Přitom stačilo málo, a tahle idyla by se prostě nekonala. Začalo to totiž hodně špatně. O letní noci, v ústraní za místní sokolovnou. Muzika, spousta dobrého pití. Znali se jen od vidění. Tak nějak našel svůj počátek malý Emílek... To děvče bylo mlaďoučké a trochu prostoduché. Takže nafouklé břicho vyhodnotil pan doktor až v šestnáctém týdnu. Emílek byl už tak starý, že se ho legálně zbavit nedalo. Následovalo zděšení a pláč až na pokraj zoufalství. „Ani to nezkoušej říct,“ křičel na vnuka praděd. „V naší rodině se eště nenašel chlap, kterej by se vo vlastního kluka nepostaral!“ Děda z té druhé strany si ztěžka sedl ke stolu: „Tak to abych z té bývalé kotelny začal stavět pokojíček...“

Odpůrci toho divadelního představení prý mohou protestovat – ale slušně a bez násilí, zaznělo. Jenomže když protestují slušně, mainstream je ignoruje. Zelný trh v Brně je dost velké náměstí: v sobotu 26. května se tam pohodlně vešly dvě řádně ohlášené demonstrace – a rušily se jen zčásti, totiž na té méně hlučné byla slyšet i slova z té hlučnější. Ta hlučnější se konala nahoře, u Divadla Husa na provázku a u barokního sousoší Nejsvětější Trojice, druhá dole u budovy bývalé Cyrilometodějské záložny, později Právnické fakulty, nyní hotelu Grandezza...

Vážený pane řediteli! Proč potlačujete svobodu uměleckého projevu? To, co předvedli 26. května 2018 na scéně Divadla Husa na provázku aktivisté z hnutí Slušní lidé, bylo přece umění, svrchované umění! Divadlo je, jak jistě víte, jakákoliv akce, která se odehrává na jevišti a má určitou výpovědní hodnotu! A výpovědní hodnota divadelního vystoupení hnutí Slušní lidé byla – soudě podle ohlasu jejich uměleckého činu ve veřejnosti – daleko větší než hodnota vystoupení onoho těžkopádného souboru ze Slovinska! Že Slušní lidé nevytvořili žádné vlastní dílo, ale jen kazili uměleckou práci někoho jiného? Tak absurdní argument přece nepoužijete, to byste shodil sám sebe!

Existuje odvětví ekonomiky, které je financováno lidskou hloupostí. Funguje na primitivní, avšak účinné reklamní kampani, jejímž mottem je: „Kup si výrobek, o kterém se říká, že je špatný, a přesvědč se o tom, že je opravdu špatný.“ Jsou podnikatelé, kteří v různých oblastech postavili své podnikání zvláště na tomto obchodním modelu. Propagátory (a pochopitelně i hlavními poskytovateli služeb a zboží na tomto trhu) jsou, jak už to u hloupých věcí bývá, stoupenci pokroku a absolutní svobody... Jejich mantrou je, že o věci nemůžete vynést úsudek, pokud si ji sami nevyzkoušíte!